Ani na místo krádeže většinou policista nepřijde. Co by tam viděl? Aut se ročně ukradne dvacet pět tisíc. To by se policie naběhala.
Pro okradeného je krádež auta velkou událostí - přišel o značný majetek. Pro policii je to jen vzdech, jen jedno nic v haldách protokolů. Co byste chtěli, řekne policista, máme toho moc.
Rozum zůstává stát: za deset let čtvrt milionu aut. Je u nás tolik zlodějů, nebo jsou tak produktivní? Je u nás víc zlodějů, nebo občanů? A kde jsou ta kradená auta? Kde by byla. Všude. Nikdo je nehledá.
Přihlásit je s novými doklady a číslem je snadné. Ještě snadnější je prodej částí do všelijakých podezřelých dílen. Z krádeží aut vybujel nový průmysl. Jak mu čelí policie? Nijak.
Připravila chytáky na profesionály, pasti, léčky, vějičky, na které se zloději nalepí? Stopovala gangy, rozplétala souvislosti? Ministr Gross má rád masové policejní akce a slávu v tisku. Ale pohleď libovolným směrem na policii, uvidíš formalismus, apatii, liknavost, nezájem.
Ministr vnitra přesto patří k nejpopulárnějším politikům. Asi ho chválí voliči velkozloději tak neschopný šéf se jim musí líbit. Na straně jedné policejní nemehla, na straně druhé inteligence zločinu. Brr. Policie se však umí bránit.
Lidé prý auta špatně hlídají a krádeže hlásí pozdě. Už za dvě hodiny je ukradené auto na hranici. Ale právě tam je mají odhalit. Co jiného má být lépe chráněno než hranice? Auto je velký předmět, má spoustu čísel, znaků, dokladů, pohybuje se převážně na veřejnosti.
Krást auta by mělo být obtížné. Legalizovat kradená ještě obtížnější. Nalézt je naopak snadné. Musel by to však někdo chtít. Možná by nejpopulárnějšího ministra měl vystřídat někdo naprosto nepopulární - kdo by dokázal majetek občanů skutečně ochraňovat.
Gross je typický ministr herec: baví publikum kouzly, organizuje sympatie a pletky ve své partě. O čí přízeň se vlastně uchází? Zlodějů aut, nebo voličů, kteří nekradou?
