"Kradené umění představuje v Itálii závažný problém jednoduše kvůli rozsahu našeho kulturního dědictví," vysvětluje Conforti. Italové s hrdostí tvrdí, že přes 55% světového bohatství uměleckých památek se nachází v jejich zemi. Nikdo přesně neví, jakým způsobem to spočítali, nicméně v každé italské vesnici se najde něco zajímavého a hodnotného.
Sklepy muzeí jsou plny nevystavených exponátů, navíc při archeologických vykopávkách se neustále nacházejí nové exponáty i tam, kde by to už nikdo nečekal - například na římském Foru Romanu, kde byly před 3 lety nalezeny zazděné místnosti s překrásnými freskami z druhého století našeho letopočtu.
V současné době je v Andělském hradě, bývalé římské pevnosti, výstava etruských soch, římské keramiky, antických bronzových šperků a chirurgických nástrojů.
Tyto nálezy poskytují představu o uměleckém bohatství Itálie, ale také o lstivých způsobech zlodějů.
Pár mramorových sarkofágů ze třetího století, zdobený buclatými cherubíny, sloužil například v jednom italském zámku jako květináče. Sada křehkých černo-červeně zbarvených váz z let 590-570 před naším letopočtem byla zase vykopána na příkaz překupníka a vůdce pašerácké skupiny známého pod jménem Alex. "Vázy se poté objevily ve francouzském muzeu starožitností, jehož majitelem je tentýž Alex," doplňuje Conforti.
Velkými odbytovými trhy pro kradené památky jsou Francie, Británie a Japonsko, často však nevědomky. Největším kupcem archeologických nálezů pohřešovaných nejčastěji v Itálii jsou ovšem Spojené státy.
Falešným dokumentům podle Confortiho naletí i renomovaní nákupci a stovky kradených římských, řeckých a etruských nálezů tak končí v muzeích nebo v předních aukčních síních, jako je newyorská síň Sotheby`s.
Přesně takový osud stihl sochu lovící bohyně Diany, která se loni navrátila do Itálie. Na římskou sochu z prvního století narazili vykradači hrobů, kteří ji zaslali do Švýcarska. Po změně majitele byl cenný kousek prodán americkému sběrateli.
"Itálie je logicky hlavním zdrojem pro světový černý trh," podotýká Malcolm Kenwood z britské organizace Art Loss Register, což je největší soukromá databáze pohřešovaných uměleckých děl. Ušetřena přitom nejsou ani nejznámější místa. Z Pompejí, které byly v roce 79 po erupci Vesuvu pohřbeny pod vrstvou popela, zmizelo několik soch a šest fresek.
"Do roku 1985 jsme byli jedinou zemí s policejní složkou zaměřenou na boj s nezákonným obchodu s uměním. I díky tomu začínáme mít tento jev pod kontrolou," říká Conforti. V roce 2000 byla podle něj zadržan asi polovina kradených uměleckých předmětů.
"Mnoho památek je odcizeno z kostelů, některé z muzeí a soukromých sbírek, ale většinu mají na svědomí takzvaní vykradači hrobů," říká Conforti. Ti pracují hlavně v noci, vnikají do kostelů, prokopou se na archeologická naleziště nebo pátrají po neodkrytých hrobkách. Jen málo lupičů přitom používá detektory kovů Většina vykradačů hrobů spoléhá na krumpáč a lopatu, které zarazí hluboko do země ve snaze najít měkčí půdu. Měkká půda pak často svědčí o přítomnosti starobylého pohřebiště.
