Spousty malých ničemností nám prošly před užaslýma očima, které viděly, jak orgány činné a soudní zacházejí s mizery s benevolencí jednou urážlivou, jindy směšnou. Celá země v TV slyšela, jak na Štiříně vydírají: soud řekne ne.
V orgány máme důvěru jen malou - příliš často nastolují spornou spravedlnost a málo brání naše bezpečí. O to častěji se spravedlnosti smějí. Možná že druhá strana v orgány věří víc: splete je, umlčí, prý i podplatí, případ zamotá. Jde do svých ničemností s důvěrou - dobře to dopadne, vše nám zas projde.
Srba je muž mnoha afér - přikrytých i zamotaných. Měl nosem narazit dřív, u menších věcí. Příležitostí k tomu bylo ažaž. Nemusel by se dnes vznést tak vysoko. Ale ve světě, kde ti mnoho projde, můžeš lehce uvěřit, že ti projde všechno. Snadno uvěříš, že se stáváš bohem.
Proč chtěl vražedný nájemce dát zabít novinářku? Buďto z patologické nenávisti za články minulé, nebo z obavy, co ještě vyjde najevo. Vražda novináře je vždy vraždou zvláštního druhu. Zasáhnout má strachem všechny.
Strachem mluvit a psát pravdu, strachem ozývat se proti někomu nebo něčemu, strachem být svobodný. Je to jedna z nejhnusnějších vražd: svobodné lidi chce zastrašit a uvrhnout je v područí a vrahounům chce vytvořit režim zvláštních výsad.
Vtip je v tom, že tento druh mordování svobody nepřichází náhlým pádem z nebes. Vyvíjí se dlouho. My tomuto úpadku přihlížíme, mnozí aktivně. Ministr Kavan jej dokonce vydával za ctnost.
Nabízí se otázka - budou se u nás jednou střílet i politici? Odpověď není těžká pokud připustíme, aby se mezi námi zdárně rozvíjeli lidé, kteří věří, že se stávají bohy, pak ano. Anebo zachovejme klid: Srbova vražedná aféra neznamená nic. Spadla z nebe.
