Žen mezi zločinci je však nejspíš ještě víc. Podle takzvané kavalírské hypotézy však častěji zůstávají neodhaleny. Hypotéza vychází z toho, že policisté jsou převážně muži, jsou tedy k ženám podvědomě shovívavější.
Ženy se "specializují" hlavně na hospodářskou kriminalitu, kde na ně připadá téměř třetina zločinů (28 procent). Nejmenší podíl žen je na mravnostních trestných činech – je jen sedmiprocentní.
"Byla jsem ve špatnou dobu na špatným místě se špatným člověkem," vysvětlila před nedávnem redaktorce MF DNES obyvatelka ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, proč se za mříže dostala. Dopustila se spolu se svým přítelem loupežného přepadení, když jí bylo pouhých 21 let.
"Až bude dcera dospívat, budu se snažit, aby nenatrefila na stejného výtečníka jako já. Stačilo klopýtnutí a dostala jsem se až sem," lituje žena. Její příběh přesně vystihuje, proč mnoho žen překročí zákon. Touží po luxusu a nechají se svést svým partnerem, který je hlavním organizátorem zločinu.
Žena-spolupachatelka mívá za úkol dělat "zeď", řídit auto při útěku nebo si vědomě užívá kradených věcí. Několik takových "přítelkyň" se objevilo na lavici obžalovaných i v procesu s gangem Davida Berdycha, který unášel podnikatele.
Svatbou k poctivosti
Výzkum o ženách-kriminálnicích dlouho chyběl, ostatně i jich bylo méně. Ještě na konci devadesátých let uznali soudci vinnými 8 procent žen, v roce 2006 tvořily ženy 13 procent všech odsouzených. Nyní, když jich přibylo, Šárka Blatníková z Institutu kriminologie přichází s výzkumem, co jsou zač ženy "na šikmé ploše".
Blatníková navštívila za mřížemi 86 českých vězeňkyň odsouzených k pětiletým a vyšším trestům. Byly mezi nimi vražedkyně, padělatelky či lupičky. Průměrné české těžké kriminálnici je 40 let. Tři čtvrtiny žen, které kriminoložka oslovila ve vězení, pocházejí z úplné rodiny.
"Trochu se tak vyvrací mýtus, že když se rodiče rozvedou, z dítěte se stane kriminálník," říká Blatníková. Co je však opravdu překvapující, jen 13 procent žen za mřížemi bylo vdaných. Citová jistota v manželství jako by ženy od překročení zákona odrazovala.
Pravidlo potvrzují výjimky, když ženu svede ke zločinu přímo její manžel.
Bezdomovkyně a manažerky
Blatníková se jako psycholožka zaměřila hlavně na povahu žen za mřížemi. "Puťky" mezi nimi nenašla. "Oslňují povrchním šarmem, snadno navazují vztahy, ale jinak jsou chladné a citlivé maximálně uvnitř sami k sobě," vykládá výsledky výzkumu Blatníková.
Typický příklad šarmantní odsouzené podvodnice: Kamarádka Stanislava Grosse Libuše Barková, která byla odsouzena za pojistný podvod.
Ryze "emancipační" teorii nabízí policejní psycholožka Ludmila Čírtková: "Ženy se stále víc dostávají na lepší místa ve společnosti. Proto také logicky mohou spíše zneužít svého postavení," míní.
Vzpomeňte na manažerku České konsolidační agentury Radku Kafkovou obviněnou z korupce. Feminizuje se však i nejspodnější patro společenského žebříčku.
"U nás převládají mezi kriminálnicemi bezdomovkyně, které spáchají majetkový trestný čin," říká kolínský soudce Jiří Kruml.
Zločiny z dobrých úmyslů
Když už se ženy dopustí násilí, na rozdíl od mužů je to většinou z osobních důvodů.
"Nebyla mezi nimi žádná nájemná vražedkyně, žádná Brutální Nikita," říká kriminoložka Blatníková. Jedinou brutální vražedkyní byla Dana Stodolová. Na rozdíl od muže je žena podle Čírtkové schopna spáchat zločin i z ušlechtilých pohnutek a oddanosti.
"Pamatuji případ člověka, který těžce onemocněl a zbýval mu rok života. Jeho partnerka přepadla banku, aby mu přilepšila," vzpomíná Čírtková.
