„Vůbec bych nečekala, že zde bude po klasických trpaslících taková poptávka. U nás na Šumavě to kupují hlavně Němci, Holanďané a cizinci vůbec,“ přiznala ředitelka firmy, která v Koutech na Šumavě trpaslíky vyrábí, Ivana Melicharová. Firma tam zaměstnává třináct lidí.
Každý si mohl vybrat, co bylo jeho srdci milé. Kromě trpaslíků o velikosti od dvaceti centimetrů až přes metr to byli také čápi, psi, šneci, houby, čuníci či žáby. Poslední z pětadvaceti kousků zelených žab prodali šumavští výrobci ve Zlíně už kolem desáté hodiny dopoledne.
„Dám si žábu do zahrádky u baťovského domku na Zálešné. Už tam mám panenku na nožce. Sousedi mi budou závidět,“ směje se padesátiletá paní, která se představila jako Oldřiška.
Půlmetrového trpaslíka si odnášela důchodkyně Jaroslava Cencingerová z Lesní čtvrti. „Mám z něho velikou radost. Ani jsme dopředu o trpaslíkovi neuvažovali, ale když jsem ho tady uviděla, musela jsem ho koupit. Bude stát na trávníku před domkem. Ale na noc ho budu schovávat, aby mi ho někdo neukradl,“ prozradila žena.
Další dáma ve středních letech si vybrala nejmenšího trpaslíka, jaký byl zrovna v prodeji. Za dvě stovky. „Je to dobrý kýč pro kamaráda. A vzala jsem toho nejmenšího, aby zase nebyl moc naštvaný,“ vysvětlila.
Jinému zákazníkovi se líbil trpaslík s poloobnaženou zadní částí těla. „Touto stranou ho natočím do dědiny,“ prozradil.
Majitel firmy Vojtěch Vecko je spokojený. Ochotně popisuje technologii výroby plastových figurín ve formách z přírodní pryže i vlastnosti materiálu. Dámu, která má obavy, aby se jí trpaslík na trávníku větrem nepřevracel, upozorňuje na otvor ve spodní části figuríny, do něhož lze nasadit pro zajištění stability tyč.
Renata Schönbaumová je až z Vizovic a ujišťuje se, že se trpaslíci budou prodávat i odpoledne. Potřebuje si nejdřív ve městě něco vyřídit. Zajímá se o trvanlivost plastového trpaslíka. „My už máme sádrového a musíme ho každý rok znovu natírat a na zimu schovávat,“ svěřuje se se starostmi majitelů sošek ze sádry.
„V tom je právě zásadní rozdíl mezi sádrovým a plastovým trpaslíkem. Sádra saje vlhkost a barvy opadávají. Toto vám vydrží slunce, déšť i zimu. Jen je potřeba dát pozor na prohlubně, ve kterých by mohla voda zmrznout a potom figurku roztrhnout,“ informuje zákaznici Vecko.
Kolem prochází i starší učitel a jako vzdělanec nad tou záplavou kýčů nevěřícně kroutí hlavou. Považoval by za nejlepší dát doprostřed vyrovnaných řad trpaslíků nálož a rozstřílet je na kusy. Nemůže pochopit, že šumavské trpaslíkáře pozval do Zlína přímo magistrát.
Mluvčí radnice Dana Daňová to však potvrzuje: „Když ve Zlíně poprvé prodávali v polovině května na květinových trzích, byli záhy vyprodaní. Lidé potom chodili na magistrát a přemlouvali nás, abychom je znovu pozvali. Proč lidem nevyhovět, když to jde?“
Estéti se nad tím pohoršují, pro děti je však každý trpaslík v zahrádce magnetem, pro jiného důvodem k úsměvu. Němci si prý kupují každý rok trpaslíka znovu. „Věří, že jim přinese do domu lásku, štěstí i peníze,“ říká Vojtěch Vecko. Tak proč to nepřát i Zlíňanům?
