Poprvé jsem to uviděl před lety v autobuse cestou do Pokhary. Dvěma mládencům upadl na zem látkový váček a z něj se vysypalo něco... něco moc divného. Několik hnědých, útlých, pár centimetrů dlouhých útvarů připomínajících klíčící cibulku, ale zároveň vysušenou na troud. Že by nějaká droga?
Oba mladíci se ostražitě rozhlédli na všechny strany a hbitě strčili "lusky" zpátky do pytlíku. Když zjistili, že na ně upřeně zírám, rozesmáli se a jeden přes druhého volali "bu, bu" a výmluvně ukazovali kamsi do rozkroku. Tenkrát jsem z toho moc moudrý nebyl.
Až později mi došlo, že jsem v tom rozhrkaném, už dávno přesluhujícím stroji nejspíš cestoval s velkými pracháči. Ony po oříšcích nasládle vonící útvary totiž představovaly slavnou jartsa gunbu, zkráceně "bu", jinak také "himálajskou viagru".
Kilogram této nevábně vyhlížející materie se v tibetské Lhase prodává za 26 000 amerických dolarů. V čínské Šanghaji pak už požadují dvojnásobek, řekl mi později tibetský průvodce Lhakpa. Spadla mi čelist. Vždyť zhruba tolik stojí zlato!
Ať se sypou zlaťáky
Ovšem nasbírat větší množství housenice čínské, jak zní odborný název, není žádná procházka po tržnici. Vyžaduje to drsnou dřinu ve vysokohorském prostředí Himálaje a také koňskou dávku štěstí. Pak se možná zlaťáky posypou.
Věhlas housenkové houby, uctívané v čínské tradiční medicíně jako mimořádný životabudič a především jako účinné afrodiziakum, totiž ve světě stoupá a úměrně tomu se hrne nahoru i její cena. Za posledních patnáct let prý vyskočila o celých 700 procent.
Každoročně se tak vesnice na nepálských, tibetských, bhútánských a čínských náhorních rovinách vyprázdní. Školy vyhlásí mimořádné prázdniny, úřady zavřou, často zůstanou doma jen starci a matky novorozenců. Už pouhá představa hrsti plné housenice čínské vybudí horaly k nevídané aktivitě. Například do odlehlé nepálské oblasti Dolpo se v době sklizně "navaří" na 40 tisíc lidí.
