A navíc je úspěšný. V Praze získal tolik preferenčních hlasů jako nikdo jiný. Byl to především on, kdo obnovil důvěryhodnost rozhádané pražské ODS. S dostatečným náskokem porazil nebezpečného "odpadlíka" Kasla. A nyní vyjednal i dobré podmínky pro koalici se sociálními demokraty.
Jak však ukázala rezignace Evžena Tošenovského, boj o předsednické křeslo ODS se neřídí zákony volné konkurence ani zákony selského rozumu. Vliv, nebo ještě spíše jakási magická síla vůdce a zakladatele je ve straně příliš silná. Kdo přijde po Klausovi, jako by přišel bez pravé nohy.
Křeslo prvního poklausovského předsedy je elektrickým křeslem. A Pavel Bém je mladý na to, aby zkoušel, kolik vydrží jeho trénovaná postava voltů. Čím dál tím víc se zdá, že toto křeslo je tvarováno pro někoho z Klausových oblíbenců. Předsedu vystřídá jeho zmenšenina, či chcete-li loutka. Ta převede stranu přes rozbouřené vody, splní úkol a pak sama utone. Strana však bude zachráněna.
ČSSD vyřešila nástupnictví po suverénovi skoro jako Severní Korea. Zeman jmenoval svého Špidlu dědicem. Klaus nic takového neudělal, aby zachoval alespoň zdání slušné soutěže.
Své lidi, zvyklé na pevnou ruku, však nepotěšil - zachoval je v trapných rozpacích. Evžen Tošenovský zkusmo hodil rukavici a hned ji s omluvou zvedl. Pavel Bém už nemá šanci jít do souboje jen naoko. Když do něj půjde, tak o všechno.