S Žižkou počítá jako s praotcem ČSSD.
Říká o něm: "Jeho odkaz je aktuální. My Češi, kteří máme v základech tradic neotřesitelnou husitskou víru v lidské bratrství, důstojnost a sociální spravedlnost, musíme čelit všem projevům lidské agresivity a zloby, poháněné chtivostí peněz."
Jenže mimořádně kruté náboženské války patnáctého století měly s vírou v lidské bratrství málo společného. Husitství nečelilo projevům lidské agresivity a zloby.
Naopak. Žižka byl krvavě nesmiřitelný náboženský fanatik. Spíše než bratrství lidské představoval bratrství vrahounů.
Premiér Paroubek nedělá nic neobvyklého: do historických dějů strká své představy a zájmy. Rád by se přioděl hávem husitské slávy, protože by z toho mohlo něco, jak věří, kápnout i jemu. Žižkův odkaz aktuální pro dnešek? V čem? Po husitech jako hrdinech českého nacionalistického romantismu devatenáctého století a po husitech komunistech z Vávrových filmů před nás staví premiér husity sociální demokraty.
Jsou ještě další socialisté: Kozina, Jánošík, případně Babinský, Jízlivý člověk by řekl, že se Paroubek nemýlí: ČSSD jako loupežníci nové doby? Proč ne.
Jízliví však nebuďme, problém je vážný. Paroubek je demagog bez hranic. Ráno se přitočí k Žižkovi a odpoledne slíbí severočeskému kraji nikoli svou, nýbrž státní miliardu – pokud on vyhraje volby. Paroubek je něco jako ten Žižka: postava z dávných časů, aktuálnost nulová.
Kacíři, náboženské války, krvavé spory o výklad Bible. Podobně jako Paroubkův socialismus, který bojuje proti "zlobě, poháněné chtivostí peněz". Touto frází chce kazatel Paroubek řídit stát? To ať nás chrání bůh Žižky i Zikmunda současně.
Ale Paroubek to vážně nemyslí, on se jen chce zalíbit. Když bude třeba, přitočí se i k Habsburkům.
