Levicové vidění světa měl v genech, vždyť jeho dědeček Albert bojoval na barikádách ve Vídni v revolučním roce 1848 a otec Břetislav, přítel Tomáše Garrigua Masaryka, jako lékař doplácel svým chudým pacientům peníze na léky.
A bylo to právě levicové přesvědčení a vysoká míra idealismu i smysl pro pravdivou kritiku, které Záviše Kalandru přivedly v červnu 1950 na popraviště.
Osudové setkání
Kalandra se narodil 10. listopadu 1902 ve Frenštátě pod Radhoštěm. V deseti letech se stěhoval do Vsetína, kde se otec Břetislav stal oblíbeným dělnickým lékařem. Jeho syn absolvoval gymnázium ve Valašském Meziříčí.
Valašská stopa Záviše KalandryVe vsetínském kině Vatra je do 25. listopadu výstava ke 110. výročí narození Záviše Kalandry. "Jeho rodina zanechala ve Vsetíně výraznou stopu," uvedl ředitel místního archivu Tomáš Baletka. Významný český divadelní a literární kritik, historik a novinář tam má hrob, jeho jméno je na památníku. V rodném Frenštátě má pamětní desku na budově Základní školy Tyršova. |
"Vydával tady levicový časopis společně se spolužákem Oldřichem Peclem," říká ředitel vsetínského archivu Tomáš Baletka.
Bylo to osudové setkání dvou velkých kamarádů, které mělo tragický konec. V jeden den totiž skončil jejich život na pankráckém popravišti.
Jaký úděl je čeká, však mohli oba těžko tušit, když se po škole vydali do Prahy na studia. Pecl na práva, Kalandra zvolil klasickou filologii.
Už tehdy byl zaníceným marxistou. V roce 1923 se stal členem KSČ a nastoupil do stranických novin.
"Byl vynikajícím novinářem, takže profesně šel rychle nahoru. Působil i jako šéfredaktor Rudého práva," popsal Baletka. "Navíc se jednalo o nesmírně inteligentního a sečtělého člověka, čímž se odlišoval od většiny svých kolegů, nejen těch z komunistického tisku."
Vyhazov a koncentrák
Jenže novinářská hvězda KSČ doplatila na upřímně míněnou kritiku stalinských procesů, v nichž byli ve 30. letech souzeni účastníci leninské revoluce.
"Cítil to jako nespravedlnost a otevřeně se proti monstrprocesům postavil. Z pozice intelektuála šlo o správný protest, ale politicky na to nebyla vhodná doba," líčí Baletka.
Kalandra byl označen za trockistu a v roce 1936 vyhozen ze strany. Za války putoval do koncentračních táborů a po osvobození se vrátil ve zbídačeném stavu.
"Jeho příbuzní vzpomínali, že byl doslova kost a kůže," podotkl historik.
Politiky měl plné zuby a chtěl se věnovat literatuře, historii a vědě. Ještě v roce 1949 dostal nabídku k působení na univerzitě v Olomouci, ale na podzim 9. listopadu byl zatčen.
Nešlo o náhodu. Státní bezpečnost už v průběhu roku 1949 nechala Kalandru pečlivě sledovat. Důvodů bylo víc: "trockistická" minulost, "podezřelé styky" s americkou novinářkou Mary Bakerovou. Další možnost skýtala jeho zmanipulovaná a vynucená výpověď, která se dala použít proti jiným osobám.
Proces a rehabilitace
Kalandra stanul před soudem ve vykonstruovaném procesu s Miladou Horákovou, který se konal od 31. května do 8. června 1950. Obviněn byl z velezrady a vyzvědačství.
"U soudu bylo poznat, že je po trýznivých výsleších zdeptaný a duševně není v pořádku, přesto si uchoval špetku své ironie a sarkasmu a dokázal tím soudce a prokurátora docela potrápit," uvedl Baletka.
Záviše Kalandru komunisté popravili 27. června 1950. Jeho knihy zmizely z knihoven. V roce 1968 byl rozsudek nad ním zrušen a v roce 1990 pak byl Kalandra plně rehabilitován. Prezident Václav Havel mu v roce 1991 udělil in memoriam řád T. G. Masaryka I. třídy.
