Průvodce po zdejších holobytech dělá romský terénní pracovník Ladislav Cina. "Ale jen Romové tu nebydlí. Zhruba padesát procent je Čechů," říká, když obcházíme dva domy, v nichž je 36 bytů pro neplatiče.
Jablonecké holobytyV Zeleném údolí v Jablonci je 36 holobytů pro neplatiče. Za byt o rozloze 36 metrů čtverečních zaplatí nájemník 1 512 korun, dále platí za služby. Nájemníci dostávají smlouvu na dobu určitou - 6 měsíců. V jednom bytě žije i 12 lidí. |
Všichni se do Zeleného údolí dostali proto, že neplatili městu nájemné. A v posledních dnech se obyvatelé holobytů ocitli pod palbou kritiky, protože jim Dopravní podnik udělil speciální slevu na cestování tramvají do centra Jablonce a zpět, aby pomohl školákům při jejich cestě do školy (více zde).
Jak vlastně vypadají životy těchto lidí na okraji města i společnosti? Poházené odpadky nebo skládku u holobytů nenajdete.
"Vždycky to ale tak nebylo. Byl tu hrozný nepořádek. Lidé si tady z toho dělali smetiště. Když jsem před osmi lety přišel, chtěl jsem to změnit," říká Cina a ukazuje na modrý kontejner. "Když je plný, zavolám, aby to odvezli."
Vstupujeme do prvního baráku. Nejmenší byty tu mají jen devět metrů čtverečních. A přesto to například Josefu Václavu Urbánkovi stačí. "Dříve jsem bydlel ve velkém bytě. Přišel jsem o práci, a tak i o byt s veškerým vybavením. Dali mi tohle," říká Urbánek, který pobírá starobní důchod.
Za byt platí měsíčně tisíc korun. "Zatím nepospíchám, pokud se to tady zhorší, budu hledat něco jiného," odpovídá na otázku, proč si nenajde něco lepšího.
V bytech žije i dvanáct lidí
Byty nemají sociální zařízení, na suchý záchod musejí lidé do mezipatra. V suterénu jsou dvě sprchy. "Ale ani ty tu dříve nebyly. Chtěl jsem, aby děti, když jdou do školy, byly čisté. Protože i ostatní Romové z města se jim posmívali a říkali, to jsou ty špíny ze Zeleného údolí. Už se to ale změnilo," vypráví Cina.
V domě jsou také větší byty 1+1. V některých ale žije i dvanáct lidí. Za jeden metr čtvereční platí 42 korun. Třeba s Margitou Gáborovou žijí v domácnosti ještě dva dospělí a pět dětí.
Paní Gáborová byla jedna z těch, kteří si zakoupili, nyní kritizovanou, zvýhodněnou jízdenku na tramvaj. Koupila hned tři, jednu pro sebe a dvě pro svá vnoučata. "Vozím vnuka, který je postižený, do školy, když pak jedu sama, řidička mě vyhazuje z tramvaje," zlobí se Gáborová.
Hned se přidává její snacha. "Děti tu také čekají na tramvaj, a ta někdy ani nezastaví nebo jede hrozně rychle," popisuje mladá Romka.
Gáborová pracovala například v uhelných skladech. "Pak ale přišly děti a šla jsem na mateřskou. Když už byly větší, zkusila jsem tady veřejně prospěšné práce," říká. Pro lidi ze Zeleného údolí jsou tu čtyři místa za osm tisíc hrubého.
"Mají smlouvu na rok. Uklízejí okolí až po tramvajovou zastávku nebo dezinfikují společné prostory," doplňuje Cina.
Při odchodu potkáváme Polku, která zde žije již čtrnáct let. "Pana Láďu potřebujeme, kdyby zde nebyl, stal by se tady z toho Chanov. Je tady prostě potřeba nad námi dohled," míní.
