„Poprvé mě uhodila v den, kdy jsem měla dostat výplatu. Řekla mi, abych se podepsala na nějaký papír. Já jsem se ale zeptala, proč bych to měla dělat, když mi nedala žádné peníze? Pak mě uhodila.“ Tak popisuje 30letá služka z Indonésie jménem Susi teror, ve kterém žila bezmála rok.
Steve McCurry Pětašedesátiletý Steve McCurry se poprvé proslavil, když v roce 1984 převlečený za domorodce překročil pákistánskou hranici do rebely kontrolované části Afghánistánu, krátce před tím než proběhla ruská vojenská invaze. V uprchlických táborech se mu podařilo zachytit v roce 1984 tvář afghánské dívky Šarbat Guly, která přišla o rodiče a její barva očí a především zvláštní výraz vzdorovitosti McCurryho proslavil po celém světě. Za svou práci získal mnoho ocenění. V roce 1984 byl asociací fotografů oceněn fotografem roku. Ve stejném roce získal první ceny ve World Press Photo. Zdroj: Wikipedia |
Vyhrožovali jí. Byla napadána a uvězněna v Hongkongu v domě ženy, která ji zaměstnávala. Práci našla přes jednoho z tisícovek zprostředkovatelů. „Dovolovala mi spát jen od šesti do deseti ráno. Každý den pouze čtyři hodiny spánku. Na záchod jsem mohla jen třikrát za den. Nedovolovala mi nic,“ vzpomíná Susi.
Příběh Susi je jedním z desítek smutných osudů fyzicky i psychicky týraných služek z Asie a Blízkého východu. Na jejich týrání se nyní snaží prostřednictvím výstavy v Hongkongu upozornit slavný fotograf Steve McCurry. Projekt vznikl za podpory OSN.
Na sérií snímku zachytil portréty týraných služek, které jsou doplněny o jejich krátké životní příběhy (na výběr z fotografií se můžete podívat zde). Podle OSN po celém světě pracuje více než 52 milionů služek a pomocnic v domácnosti. Miliony z nich, zejména v Asii, však žádným způsobem nechrání zákony, píše server CNN.
Potrestání tyranky
Fotografie McCurryho bez cenzury ukazují utrpení, jakým si musí služky v Asii procházet. Jednu z obětí, Indonésanku Sumasrí, její zaměstnavatelé polévali vroucí vodou. Ta na jejích zádech a nohách zanechala hluboké jizvy. Podobné jizvy má i Sritak, které na kůži tiskli rozpálený kov.
Susi, pravým jménem Tutik Lestari Ningishová, prozradila, že její zaměstnavatelka postupem času začala vyhrožovat smrtí i její rodině v Indonésii. „Když o tom někdy budeš mluvit, nebo se pokusíš utéct, můžu tebe i tvou rodinu zabít, říkala mi (...). Proto jsem byla vyděšená a snášela jsem její bití. Doufala jsem, že mě neumlátí k smrti, protože mám malého synka,“ vypráví. Susi nakonec zachránila právě její rodina. Jednat začala potom, co se jejich dcera dlouho neozvala.
Když se dostala na svobodu, o teroru, který si prožila v Hongkongu, dlouho mlčela. Když se však dozvěděla o případu, kdy další služka ve službách její bývalé zaměstnavatelky skončila v nemocnici, rozhodla se promluvit. „I když jsem se bála, mohla jsem o svých zážitcích mluvit. Nechtěla jsem, aby se někomu dalšímu stalo to, čím jsem si musela projít,“ uvedla. Obě napadené služky posléze svědčily u soudu. Tyranka si nakonec vyslechla trest šesti let ve vězení.
Mnohdy si služky za těžkou práci vydělají pouhých devět dolarů za měsíc. Najdou se i případy, kdy nedostávají zaplaceno vůbec. Podle ochránců lidských práv je největším problémem nedostatečná legislativa a necitlivý přístup úřadů a policie.
