Narození takzvaného modrého dítěte odjakživa patřilo k nočním můrám všech maminek i pediatrů. Vrozená srdeční vada těchto dětí nedovoluje plný průtok (tudíž okysličení) krve plícemi. Organismus se pak neustále »dusí«, čehož příznakem je typicky namodralá kůže. Drtivá většina postižených novorozenců nedožije narozenin, »šťastnější« zbytek pak živoří a předčasně umírá. Vada byla popsána už koncem minulého století - a to bylo nadlouho všechno. Teprve počátkem čtyřicátých let tohoto století přišla americká dětská kardioložka Helen Taussigová s ideou zvláštního chirurgického řešení (v podstatě šlo o umělý přívod krve z tepny velkého oběhu do tepny plicní). Nikdo se však do takové operace nechtěl pustit. Doktorka Taussigová po obrovském úsilí poskládala tým v čele s kardiochirurgem Alfredem Blalockem a v nemocnici Johna Hopkinse v Baltimore pak 29. listopadu 1944 operaci společně uskutečnili. Po jejím triumfálním úspěchu nadřízený Taussigové poznamenal: »Jen ona byla schopna najít v doktoru Blalockovi odvážného mladého muže na létající hrazdě.« Blalockovi táhlo v době operace na šestapadesátý rok.
Letadlem na jižním pólu
28. listopadu 1929 okolo čtvrté odpoledne startuje ze základny na břehu Velrybí zátoky třímotorové letadlo Floyd Bennet. Třem mužům na palubě i celé hlavní výpravě velí americký admirál Richard Byrd. Před třemi a půl lety takhle přeletěl severní pól, nyní, po týdnech příprav a zkušebních i zásobovacích letů, míří na točnu jižní. Všecko klape, jen nad horami musí vyhodit něco zásob, aby letadlo dosáhlo potřebné výšky. Po jedné po půlnoci jsou nad pólem. Vzdálenost tam a zpět, k jejímuž prvnímu překonání před osmnácti lety potřeboval opěšalý Roald Amundsen 99 dní, zdolali byrdovci za 18,5 hodiny.
Noviny tištěné strojem
V noci 28.-29. listopadu 1814 je londýnský deník The Times jako první na světě vytištěn na parních rychlolisech, které zkonstruoval německý tiskař Friedrich König. Pár desítek dělníků ztratilo práci, celý svět získal snazší přístup k informacím a dezinformacím.
Praze svítí elektřina
Po pochodních a olejových lampách poznala Praha od roku 1847 i veřejné osvětlení plynové. Počátkem 80. let však začal konšely pokoušet František Křižík. Na ukázku ozářil napřed Hybernskou ulici, posléze celé Staroměstské náměstí. Takto osvícený magistrát si tedy vedle plynu sjednal i dražší elektřinu (a vedle zavedených obloukovek i žárovky). Po Jindřichově Hradci a Písku tak 1. prosince 1889 dostává veřejné elektrické osvětlení i první část hlavního města - na Žižkově začíná svítit 29 Křižíkových obloukovek a 110 Siemensových žárovek.
První plynař
2. prosince 1804 umírá v Paříži jeden ze zakladatelů průmyslového plynárenství Philippe Lebon (narozen 1767). Jako zvědavý mladý inženýr zahříval v baňce piliny a zjistiv, že unikající plyn hoří, zkonstruoval lampu a začal si jí doma svítit. Poté plyn navrhl k veřejnému osvětlování. Jenže: »Návrh je třeba zamítnout především proto, že žádná lampa bez knotu nemůže samozřejmě hořet,« odsoudila projekt plynového osvětlení roku 1797 pařížská Akademie věd. Myšlenku na pohon strojů spalováním plynu se Lebonovi nepodařilo uskutečnit kvůli předčasné smrti.
Letadlem na jižním pólu
28. listopadu 1929 okolo čtvrté odpoledne startuje ze základny na břehu Velrybí zátoky třímotorové letadlo Floyd Bennet. Třem mužům na palubě i celé hlavní výpravě velí americký admirál Richard Byrd. Před třemi a půl lety takhle přeletěl severní pól, nyní, po týdnech příprav a zkušebních i zásobovacích letů, míří na točnu jižní. Všecko klape, jen nad horami musí vyhodit něco zásob, aby letadlo dosáhlo potřebné výšky. Po jedné po půlnoci jsou nad pólem. Vzdálenost tam a zpět, k jejímuž prvnímu překonání před osmnácti lety potřeboval opěšalý Roald Amundsen 99 dní, zdolali byrdovci za 18,5 hodiny.
Noviny tištěné strojem
V noci 28.-29. listopadu 1814 je londýnský deník The Times jako první na světě vytištěn na parních rychlolisech, které zkonstruoval německý tiskař Friedrich König. Pár desítek dělníků ztratilo práci, celý svět získal snazší přístup k informacím a dezinformacím.
Praze svítí elektřina
Po pochodních a olejových lampách poznala Praha od roku 1847 i veřejné osvětlení plynové. Počátkem 80. let však začal konšely pokoušet František Křižík. Na ukázku ozářil napřed Hybernskou ulici, posléze celé Staroměstské náměstí. Takto osvícený magistrát si tedy vedle plynu sjednal i dražší elektřinu (a vedle zavedených obloukovek i žárovky). Po Jindřichově Hradci a Písku tak 1. prosince 1889 dostává veřejné elektrické osvětlení i první část hlavního města - na Žižkově začíná svítit 29 Křižíkových obloukovek a 110 Siemensových žárovek.
První plynař
2. prosince 1804 umírá v Paříži jeden ze zakladatelů průmyslového plynárenství Philippe Lebon (narozen 1767). Jako zvědavý mladý inženýr zahříval v baňce piliny a zjistiv, že unikající plyn hoří, zkonstruoval lampu a začal si jí doma svítit. Poté plyn navrhl k veřejnému osvětlování. Jenže: »Návrh je třeba zamítnout především proto, že žádná lampa bez knotu nemůže samozřejmě hořet,« odsoudila projekt plynového osvětlení roku 1797 pařížská Akademie věd. Myšlenku na pohon strojů spalováním plynu se Lebonovi nepodařilo uskutečnit kvůli předčasné smrti.
