Jeho předchůdce, přítel Zeman, takové štěstí neměl. Končící vláda musela z řady socialistických představ slevit. Nezřídka ku prospěchu země. Dluhy bobtnaly skrovněji, než by kabinet chtěl. Prodávaly se banky i podniky. Ekonomika rostla, ale pořád pomaleji, než by slušelo státu dohánějícímu příští evropské partnery.
Reformy a la ČSSD zůstaly u sněmovního ledu. Vladimír Špidla je může prosadit. Mohl by využít napůjčované stamiliardy (v tom ho, žel, nikdo nezastaví), vstup do Evropské unie i světovou konjunkturu k řadě zásadních změn. Lepší kvalitu života lidí totiž nezajistí dětské přídavky, tisícikoruny miminům do kolébky ani větší počet úředníků.
Tržní ekonomika, ať už vládu řídí Špidla, nebo svatý Petr, potřebuje perfektní vymahatelnost práva a fungující soudy. S bojem proti korupci a s průhledným rozhodováním o veřejných zakázkách je to nejdůležitější úkol vlády. Bez jeho splnění hospodářství zdravě neporoste.
Hluboké změny zanedbaného školství jsou stejně osudové. Ministryně Buzková a vicepremiér Mareš určitě vědí, že český vysokoškolák je vzácný živočich a je nutné ho rozmnožit. Ze stamiliardových dluhů lze podstatný kus vložit do vzdělání. Neprojí se a za několik let se vrátí i s úroky.
Vláda má v programu i nezbytnou penzijní reformu. Také tady se dají dobře utratit dluhy. Ta původní Špidlova však žádnou reformou nebyla. S pouhým přemalováním firemního štítu sociální pojišťovny se příští důchodci na Mallorku rozhodně nevypraví.
Špidla svému sociálně štědrému státu hodně věří. Nedá se snadno zviklat "necitlivými" ekonomy. Škrtat v sociálních výdajích a v řadách státních zaměstnanců nebude. Vypůjčené stamiliardy mohou proletět komínem či našimi žaludky. Za pár let se pak můžeme probudit v zadlužené byrokratické zemi, jejíž zaostávání za favority se nemenší. A do takové budoucnosti nechtějí jít za premiérem snad ani jeho apoštolové.