Zítko versus stát

Zítko, vydavatel Mein Kampfu, byl definitivně odsouzen. Dostal dost. Můžeme se směle přiřadit k zemím, které trestají za vydávání písemností. Soudce řekl: Není rozhodující, zda kniha někoho ovlivnila (a udělala z něho nacistu), nýbrž že ovlivnit mohla. Řekl, že kde by mohl být nějaký zločin, tam patří trest. Jinak by tu paragraf být nemusel. Ale nechme toto právníkům. Od úvahy, že kde je trest, tam je i zločin, nejsme už daleko.

Soudce podpořil ideu, že svět se má našim očím zakrývat. Co je špatné, nepatří na veřejnost. Hitler sice kdysi byl, vzpomínka v mozku vězí, ale co psal, hlásal, myslel - zakryjme. Kdo pozvedne roušku, aby použil právo vidět a znát toho šílence vcelku, budiž potrestán.

Soudce by mohl být důslednější, dostal by do vězení spoustu lidí. Třebas vydavatele děl vychvalujících Stalina. Ale to se nestane. Proces se srpem a kladivem by vyvolal povyk u komunistů. Mein Kampf je šikovnější. Za něj nikdo nepozvedne hlas.

Někteří i řeknou: Zítko na tom vydělal. V tomto osvětlení jeví se svoboda vědět a znát všechno méně důstojně a přitažlivě. K čemu svoboda, když je tu ten hnusný Hitler! Nu právě. Bránit svobodu názorů vlídných či milých, s nimiž se většina ztotožňuje, je lehké. Vždyť ani nikdo není proti. Ale svoboda je tu z opačných, daleko důležitějších příčin: aby ubránila i právo znát odvrácenou tvář světa.

Soudce nám vzkazuje: Dámy a pánové, Hitlerovo učení nesmíte číst. Mohli byste podle hnout propagandě. Měl by vás informovat nějaký vyšší povolený odborník. Naše odpověď zní: My už je známe na vlastní oči, pojď tedy, soudče, trestat!

Soudce chce uchránit uspořádaný obraz světa - bez zamlčených částí. Hnusných dějů jsou lidské dějiny plné. Soudce by mohl sestavit seznam toho zakázaného, když už věří, že je třeba zakazovat. Ročně by se to doplňovalo.

V tom se, paradoxně, shoduje právě například s Hitlerem. I když to jistě tak nemyslí. Připomeňme soudci brechtovský paradox: Když trestali Zítka, mlčel jsem. Když trestali mě, neměl už kdo promluvit.

,

Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Nejlepší videa na Revue