Nyní je třeba poznamenat, že vědecká medicína má velký kus pravdy. Můžete se na devětadevadesát procent spolehnout, že vám penicilin či jeho derivát vyléčí angínu. Můžete se na devětadevadesát procent spolehnout, že když si zlomíte nohu, je lepší ji dát do sádry než volat zaříkávače. Moderní medicína je jako dobrý vlak - když jste na stanici v šest patnáct, víte, že za dvě tři minuty přijede.
Je to jako zázrak. Ti, kteří by před pěti lety museli zemřít, žijí. Mrzáci berou na záda lože a slepí vidí, díky této medicíně.
Bůh je však jenom (a to ještě s otazníkem) jeden. Medicína je lidský výtvor. Hrají v ní roli emoce, moudrost a blbost, nenávist, závist a lenost. Západní civilizace dospěla k přesvědčení, že o jedinci nesmí rozhodovat žádná instituce, tedy ani rada lékařů.
Máme devětadevadesátiprocentní jistotu, že když tato rada řekne: Ten a ten postup je nevědecký, tedy nedává vám naději, má pravdu. Rada moudrých však nesmí říci: Ten a ten postup je nevědecký, budiž tedy zakázán, a ti, kdo ho provozují, potrestáni.
Nemocný člověk má právo si vybrat stejně jako zdravý. Většina lidí věří, že je lepší koupit si okurku než čaj na zhubnutí. Drtivá většina nemocných dá přednost vědecky testovaným metodám. Nelze však zakazovat čaje na zhubnutí.
A je tu ještě jeden hodně dobrý důvod. Když začali předchůdci dnešních bílých bohů provozovat svou vědu, byli pronásledováni jako šarlatáni. Neověřené metody přinášejí velké riziko. Nikdo však nemůže zakazovat člověku, aby je podstoupil.
