V černých kabátech a s neodmyslitelnými pejzy, typickými loknami vlasů na skráních, se vášnivě kývali při modlitbě stejně jako jejich předci. Tak, jak si to přál rabi Nachman, slavný potomek neméně proslulého Ba'al šem Tova, který je považován za zakladatele chasidského hnutí.
Téměř stotisícové město Umaň se tak na chvíli proměnilo v jedno z největších židovských poutních míst v Evropě. "Přijíždím sem pravidelně od doby, co padl komunismus a obnovila se tato tradice," vypráví Izák Atijas, který žije v Izraeli.
V Sovětském svazu i jeho satelitech, Československo nevyjímaje, byly totiž židovská víra a její projevy potlačované. Změna nastala až s koncem 80. let minulého století. Uvolnění poměrů ihned využili ortodoxní věřící a vrátili se ke svému cadikovi neboli spravedlivému, jak chasidé nazývají své učence, kteří zasvětili celý život Bohu a jeho zákonu - Tóře.
Letos si Jeheskele Meyrowitz užil svého velkého dne. Pro tisícovky věřících, kteří se v Umani radují ze života, nechal vytvořit ručně psanou Tóru. Zákon nechal zaznamenat na pergamen, uložit jej dal do krásné stříbrné schrány. "Zaplatil jsem za ni 15 tisíc eur, je na ní vyvedeno i jméno mé rodiny," chlubí se Jeheskel.
Muži s neodmyslitelnými pejzy a typickými loknami vlasů na skráních se vášnivě kývali při modlitbě stejně jako jejich předci.
U umaňského hrobu slavného rabiho se objevil hned, jak to bylo vzhledem k politické situaci možné. Tedy v roce 1988, kdy věřící židé využili slabosti sovětského režimu. Neměl to sem tak daleko jako chasidé z Izraele či USA, kteří sem putují hlavně v posledních letech. Do města Umaň totiž přicestoval z rodné Prahy.
"Tehdy se tu sešlo tak pětadvacet lidí, na Nachmanově hrobě byla jen deska s nápisem," vzpomíná Jeheskele. Na místě židovského hřbitova nechala komunistická vláda postavit paneláky a dvanáct zdejších synagog zbourala. Paneláky zůstaly, přibyla však nová synagoga lákající věřící z celého světa.
Židovské peníze
A právě díky nim začalo město Umaň prosperovat. "Kdyby nebylo chasidských židů, neměli bychom z čeho žít. Čím více jich přijede, tím lépe. Práce je tu málo a platy nízké," říká padesátiletá Svetlana, která ve svém domě ubytuje dvě desítky chasidů. Nepatří právě k nejlacinějším: za každého nocležníka inkasuje dvě stě dolarů.
Jeheskele Meyrowitz už nežije v Praze. Ihned po pádu železné opony odešel do Izraele. Nyní dlí v chasidské komunitě anglického Manchesteru, kde pracuje jako taxikář. Teď se mu splnil dlouholetý sen: když procházel Puškinovou ulicí, desítky chasidů líbaly jeho Tóru. Na Československo nevzpomíná rád. "Když mi bylo pět, vzali mě rodičům a dali do dětského domova. Otce a matku jsem pak viděl až v osmnácti, do té doby jsem se s nimi nemohl potkat," vypráví Jeheskele.
Nachman mě z toho vytáhne
Navzdory tomu, že s chasidy se do Umaně vrátil život, antisemitismus ve městě kvete. "Ty smradlavý žide, uhni z cesty!" rozkřikl se během svátku na chasidy místní chasník, který se rozhněval jen proto, že musel na cestě zpomalit. Netrvalo dlouho a v místní restauraci si ke mně přisedl přiopilý mladík jménem Jevgenij, který si také potřeboval zanadávat na židy. "Nenávidím je. Žiju tady, policajti po mně přesto chtějí na ulici pas. Kde to jsme?" říká.
Ukrajinské město Umaň o víkendu hostilo tisícovky ortodoxních židů, kteří se veselili o svátku Roš hašana.
Jinak mluví mladý policista, který spolu s pěti stovkami kolegů chrání chasidské návštěvníky před radikály. "Spal jsem jen tři hodiny, ale nevadí. Jsem tu rád, chasidští židé jsou veselí a příjemní lidé," svěřuje se. Na ochraně chasidů se podílí i speciální jednotka a tajné služby Ukrajiny i Izraele.
Jeheskele Meyrowitz a jeho rodina jsou na projevy nenávisti zvyklí. Jeho matka prošla Terezínem a přežila jen díky notné dávce štěstí. "Tady na Ukrajině nás skoro nikdo rád nemá. Milují jen naše peníze, ze kterých pak celý rok žijí. Vidí žida a myslí na peníze," říká. "Za všechno můžeme my: i za to, že mají malé platy. Nic se tu nezměnilo," dodává.
Přesto jezdí manchesterský taxikář do města Umaně každý rok. Podobně jako tisícovky jiných chasidů věří, že když se na rabiho hrobu pomodlí a zaplatí malý příspěvek, slavný rabín Nachman ho z bahna za pejzy vytáhne.
