Avšak kdo z nich vskutku patří do takové dobré skupiny, musí alespoň ve skrytu duše uznat, že zevrubný odsudek práce mnoha jejich kolegů je oprávněný dost.
Nejde přitom pouze o nedělní incident z pražského Proseku, kde jeden muž přepral dva městské četníky; prostě je sfoukl jak svíčku – řečeno s Ivánkem Horníkem.
Je to obecný jev: neschopnost zasahovat ve chvíli, která zásah skutečně vyžaduje, kontrastuje s přehnanými ukázkami síly v situaci, kdy stačí rozvaha.
Dokumentovat to mohu vcelku osobním příběhem. Kdysi v devadesátých letech, v ranních hodinách před Vánocemi, sledovali moji dva rozveselení kamarádi, jak na ulici manipulují s kapry. Ten způsob se jim zdál brutální, a když spatřili hlídku městské policie, jali se je alkoholicky upozorňovat na týrání zvířat.
Jenže místo aby je strážníci klidně poslali na kávu, zatkli je. Výsledkem bylo obvinění ze slovního (!) útoku na veřejného činitele. Nezkresluji, viděl jsem příslušný úřední text, dle něhož "zvláště hrubým způsobem uráželi hlídku městské policie".
Stíhání nakonec zastavil státní zástupce – jednak pro důkazní nouzi, jednak neshledal čin "společensky nebezpečným". Ale co, tohle byla vlastně legrace, jsou horší případy.
Třeba událost z Jindřichova Hradce z roku 2004: tam městský strážník vypálil celý zásobník na přiopilého řidiče. Týž rok ho trumfl jeho pardubický kolega, který vystřelil v parku bezdůvodně na desetiletého psa boxera...
Znám a chápu populární požadavek umístit v ulicích co nejvíce policistů. Ale stejně jako toho nedosáhneme tím, že navlečeme do uniforem figuríny, nepřiblížíme se kýženému cíli ani vydržováním si "jakoby policie", která občany chrání jen občas a občas je jim nebezpečná.
Městští a obecní strážníci dnes mají víceméně stejně silné pravomoci jako státní policisté: ti druzí jistě také nejsou bez poskvrny, ale aspoň se řídí jasnými pravidly: služebním zákonem.
To na městské četníky platí jen zákoník práce. A nepotřebují ani maturitu. (Divíte se, že pražský soud před časem odsoudil dva městské poté, co měl jeden z nich strkat školačkám za kalhotky obušek?)
Stát, vláda a ministr vnitra by měli zavést na městské a obecní strážníky stejný metr jako na státní policisty. Ale také primátoři a starostové by se měli problému více věnovat a dát na jeho řešení více peněz.
Dokud se tak nestane, není podle mě zesměšňování strážníků "laciné", jak tvrdil na této stránce právník Radek Ondruš. Je to naopak oprávněná, dokonce záslužná činnost. Tak a nyní jsem zvědav, jak rychle po vydání tohoto textu dostanu od nějakého městského policisty ránu tonfou.
