Jacintha Saldanhaová, britská ošetřovatelka, která pečovala o vévodkyni Kate, si podle všeho vzala život. Stalo se to těsně poté, co byla ona a její kolegyně obětí vtipu australského rádia. Moderátoři Mel Greigová a Michael Christian zavolali do nemocnice, předstírali, že volá královna, a vyptávali se na stav těhotné vévodkyně. Jacintha zvedla telefon, předala jej kolegyni a ta vyzradila, co by říkat neměla. Nemocnice se omluvila. A Jacintha nyní nežije.
I když přímá souvislost není zatím prokázána, to, co na počátku vypadalo jako žert, se tragicky mění. Připomíná tak lidem v médiích, jak nezbytná je při této práci zodpovědnost.
Tento list na rozdíl od australské stanice podobné kousky pro pobavení publika neprovozuje a ani nebude. Případ sestry Jacinthy mi však připomenul jednu redakční debatu o možných důsledcích publikovaných informací.
Jednalo se o případ pedofila, který na internetu lákal ke schůzkám malé holčičky. Důkladná práce jedné mé výborné kolegyně vedla k tomu, že byl tento muž odhalen a na schůzce, kam místo školačky dorazila ona kolegyně, konfrontován s jejím zjištěním. Muž uprchl, redakce však měla jeho fotografii. Dlouho jsme diskutovali, zda má být snímek publikován tak, aby byl muž poznat, či v rozostřené podobě. Konzultovali jsme to s mravnostní policií i s psychologem. Sešly se zcela protichůdné argumenty. Jeden říkal, že publikováním fotografie přispějeme k rychlejšímu dopadení muže, kterého policie označila za nebezpečného. Druhý zase, že otištění, a tím pádem také veřejná dehonestace tohoto muže, může mít tragické důsledky, že si snad dokonce může sáhnout na život.
Bylo to jedno z nejtěžších rozhodování, které v novinách pamatuji. Nakonec jsme se rozhodli pro publikování fotografie rozostřené právě z obavy z možných tragických následků. Muž byl stejně dopaden, a jak se ukázalo, šlo o individuum natolik otrlé, že by jej zřejmě publikování jeho portrétu nijak nezasáhlo. Přesto myslím, že to rozhodnutí bylo správné.
Jistě, analogie je to jen vzdálená, a dokonce nesouměřitelná. Případ Jacinthy Saldanhaové však ukazuje, že k publikování také patří důkladná úvaha o tom, co mohou vyřčená, napsaná či odvysílaná slova způsobit. A netýká se to zdaleka jen novinářské profese. V době, kdy je díky blogům a sociálním sítím možnost publikace čehokoli snadná, jako nikdy nebyla, je také potřeba zodpovědnosti za vyřčené větší, než kdy byla. Doufám, že tragický případ Jacinthy Saldanhaové bude pro každého, kdo se pohybuje ve veřejném prostoru, ještě dlouho připomínkou toho, jak důležité je uvažovat i o možných nezamýšlených důsledcích.
Jen jí samotné už to, bohužel, život nevrátí.
