Veronika Krčilová je mladá maminka žijící v Praze. Se synem v kočárku se městskou hromadnou dopravou pohybuje jen v případě nutnosti, nejhorší zkušenosti má s autobusy a metrem. Na některých zastávkách totiž nejsou eskalátory ani bezbariérový přístup, což Krčilové značně komplikuje mobilitu.
„Na zastávce Muzeum jsem například nedokázala najít výtah, i když tam měl být. Nakonec jsem se rozhodla, že i s kočárkem sejdu klasické schody, což byl dost špatný nápad,“ popsala svoje zkušenosti s cestováním v pražské MHD.
Pro ženy hraje důležitou roli nejen pocit bezpečí ale i bezbariérovost a kvalitní dopravní obslužnost Na tato kritéria dávají důraz především těhotné ženy rodiče s malými dětmi a pečující či starší lidé Některé zastávky pak naráží na problém že ačkoli jsou označené jako bezbariérové přístup k nim není snadný
To potvrzuje architektka Klára Brůhová která s kolegyněmi Alžbětou Brůhovou, Karinou Hoření a Adélou Pečlovou provedly dotazníkový průzkum mezi rodiči malých dětí Odpovědělo jich 236. „Vyplynulo z něj že tato skupina má největší problém se špatně dostupnými stanicemi metra“ okomentovala s tím že dotázaní popisovali – podobně jako Krčilová – hlavně složitý přístup na nástupiště
Pohyb po městě se liší dle pohlaví. Muži častěji jezdí autem, ženy MHD |
„Zejména v případech kdy máte kočárek a nástupiště je dostupné pouze eskalátory Dopravní podnik hlavního města Prahy takové stanice označuje jako kočárkům přístupné zároveň ale říká že na eskalátoru musí být kočárek jištěn dvěma dospělými lidmi což rodiče staví do problematické situace buď jezdit výhradně ve dvou žádat o pomoc kolemjdoucí nebo porušovat přepravní podmínky a vystavovat sebe i dítě zvýšenému riziku“ uvedla
Vestibuly přístupné jen po pevných schodištích jsou podle ní ještě větší výzvou takže nezanedbatelná část dotazovaných se proto metru s kočárkem zcela vyhýbá To se děje i tehdy když jde o stanici opatřenou výtahy Jak Brůhová podotýká cesta k nim může být komplikovaná a poměrně často jde také o zanedbané znečištěné a trochu nebezpečně působící prostory.
Zírání, gesta, osahávání. Na obtěžování v MHD lidé často nereagují, nevědí jak |
Pochůzky? Nejlépe v dochozí vzdálenosti
I proto velká část dotázaných uvedla, že nejradši jsou, když je cílová destinace v dochozí vzdálenosti. Někteří rodiče dodali, že se dokonce v docházkovém okruhu pohybují cíleně. To potvrzuje i Krčilová. Jak uvádí, v MHD se cítí bezpečně, ale cestování metrem či tramvají pro ni pohodlné není. Zejména proto, že kvůli kočárku často mívá pocit, že ostatním překáží. „Určitě preferuju chůzi a jízdu autem. Radši vyjdu s předstihem a dojdu tam pěšky,“ vysvětlila.
U automobilu respondenti a respondentky ocenili především jeho rychlost a možnost přepravy většího nákladu. Problémy jim však činí nejisté parkování. Problematické cestování řeší někteří rodiče nosítkem. Takto se sice mohou volněji pohybovat, nosit větší náklad s sebou už většinou nemohou.
Urbanistka a architektka Milota Sidorová, která se zabývá odlišným využívám infrastruktury muži a ženami, podotýká, že odlišné životní role a poskytování péče hrají zásadní faktor ve využívání hromadné dopravy. Právě v našich podmínkách se to nejčastěji týká žen.
Nemáte volné ruce
„MHD je často prostředkem pro zajištění mobility péče. Tedy jednoduše řečeno, MHD jedete s dítětem, s nákupy a podobně. Často nemáte volné ruce a nesete zátěž,“ popsala. Tedy věci jako bezbariérovost, přítomnost eskalátorů či výtahů v případě víceúrovňových zastávek, možnost sníženého vstupu do vagónu či blízkost linek k denním cílům jsou zcela klíčové.
Dalším důležitým aspektem cestování v MHD je podle Sidorové design zastávek a jejich využívání například ve večerních hodinách. Důležitou roli zejména při večerním a nočním cestování hraje osvětlení, jasné označení vstupů a výstupů do prostor zastávek.
„Se svým synem bych večer městskou hromadnou dopravou nejela,“ uvedla Krčilová. Hlavním důvodem je právě osvětlení, které podle ní často nefunguje. „Mám pocit, že s kočárkem překážím i za světla, po tmě bych si tam netroufla,“ dodala.
Každá třetí žena a každý desátý muž se podle výzkumu Odboru pro rovnost mužů a žen Úřadu vlády ČR setká s obtěžováním v MHD. Typický je i čas – sexuální obtěžování se nejčastěji děje v pozdních hodinách, zhruba od sedmi večer do půlnoci.
Jak ukazuje mimo jiné průzkum ministerstva dopravy a Centra dopravního výzkumu , největší rozdíly mezi ženami a muži existují u cest do práce a u služebních cest. Právě ty konají především muži. Pro největší část z nich je typická cesta z práce domů autem s občasnou odbočkou do posilovny nebo do baru.