"Vždy dokázala kolem sebe rozdávat optimismus a dobrou náladu. Byla to žena, která mnoho prožila, ale nikdy neztratila úsměv ze své tváře," vzpomíná na Ljalkovou-Lastoveckou předseda Československé obce legionářské Pavel Budinský.
Ljalková-Lastovecká se narodila v rodině volyňských Čechů Petrušákových v obci Horoděnka na Ukrajině. Se svým manželem Michalem Ljalkem byla již 1. března 1942 přijata do tvořící se československé jednotky v Buzuluku.
Marie Ljalková na archivním snímku.
Po základním vojenském výcviku a zdravotnickém kurzu byla vzhledem k vynikajícím výsledkům ve střelbě zařazena do zvláštního kurzu pro odstřelovače.
Mimořádně se vyznamenala v bitvě u Sokolova v březnu 1943.
"U Sokolova jsem byla blízko sebevraždě, když jsem se na ledu na řece Mža nemohla pod palbou kulometů nacistů několik hodin ani hnout a pak k němu i přimrzla. Slyšela jsem jen výkřiky našich vojáků. Led pod nimi rudnul krví," popsala před časem Lastovecká MF DNES válečné hrůzy.
A i když tehdy jen tušila, kde kulomet je, opatrně zamířila a vyprázdnila do tmy celý zásobník. Kulomet zmlkl.
Následně pak prošla celou bojovou cestou 1. československého armádního sboru až do vlasti.
Vyznamenána byla prezidentem republiky Řádem Bílého lva II. stupně vojenské skupiny, byla nositelkou desítek československých, českých, slovenských, polských, sovětských a ruských vojenských vyznamenání. Za hrdinství v bojích u Sokolova byla oceněna Řádem rudé hvězdy.
