Dvaačtyřicetiletá černošská švadlena tehdy jela z práce domů. Sedla si na místo v zadní části autobusu, na které podle tehdejších segregačních zákonů měla právo. Ale jen pokud bylo vpředu místo.
Sedadla v přední části autobusu byla obsazená. Řidič Rose nařídil, aby uvolnila pro bělocha to svoje. Odmítla. Řidič na ni zavolal policii a Parksová dostala pokutu 14 dolarů a byla zatčena.
Její zatčení vyvolalo bouři mezi místními černochy. Jejich předáci je vyzvali k hromadnému bojkotu autobusů v Montgomery. Vůdcem protestu se stal mladý reverend Martin Luther King, pozdější nositel Nobelovy ceny míru.
"Když mě zatkli, vůbec jsem si nemyslela, že to tak dopadne," vzpomínala o 30 let později Parksová na události, kvůli kterým se jí říkalo "matka hnutí za občanská práva".
Bojkot znamenal pro místní dopravní podnik značný pokles tržeb, černoši totiž tvořili většinu cestujících. Protest trval 381 dní a skončil v momentě, kdy Nejvyšší soud prohlásil 13. listopadu 1956 rasovou segregaci v Montgomery ve státě Alabama za protiústavní.
Přesto se ale Rose Lee Parksová musela z Montgomery odstěhovat. Rasisté jí dále vyhrožovali a přišla o své zaměstnání. Přestěhovala se do Detroitu, kde pracovala jako asistentka místního kongresmana.
Rose Lee Parksová zemřela podle slov jejího právníka přirozenou smrtí.
