Vladimír Forst se narodil 13. července 1921 v Praze v rodině soustružníka, stejnému řemeslu se vyučil ve Vlašimi, u firmy Sellior a Bellot. Cestu z dělnické profese k vědecké dráze mu otevřely poválečné kurzy pro přípravu pracujících pro studium na vysokých školách. V letech 1949–1953 vystudoval v Praze a v Budapešti češtinu, filozofii a obecnou jazykovědu. Několik let vyučoval na FF UK v Praze, od roku 1962 byl po tři desetiletí zaměstnán v Ústavu pro českou literaturu jako vědecký pracovník a vedoucí oddělení. Odborné i lidské kontakty se svým pracovištěm udržoval až do poslední doby, ještě dlouho poté, kdy v roce 1991 odešel do penze. Literárněhistorické studie Vladimíra Forsta představil knižní výbor Živé návraty (1989).
Forst měl značnou zásluhu na vzniku největšího slovníkového díla k dějinám české literatury vůbec, Lexikonu české literatury, jehož přípravy řídil v letech 1971–1990. Jako nejstarší ze tří vedoucích redaktorů tohoto významného díla převzal v roce 2009 cenu Magnesia Litera za přínos české literatuře. Pro informaci: Lexikon české literatury je kolektivním dílem pracovníků a externích spolupracovníků Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Vyšly celkem čtyři díly v sedmi svazcích, úhrnný počet tiskových stran je 5904; vše vydalo nakladatelství Academia postupně v letech 1985, 1993, 2000 a 2008. A Vladimír Forst byl hlavním redaktorem prvních dvou dílů, díl třetí vedl Jiří Opelík a díl čtvrtý Luboš Merhaut.
Bohemista Vladimír Forst
Na úlohu Vladimíra Forsta při tvorbě zmíněného lexikonu takto předloni vzpomínal Jiří Opelík v Lidových novinách, když hovořil o atmosféře sedmdesátých let, v níž toto slovníkové dílo začalo vznikat: "Měli jsem ale také štěstí na stranické vedení našeho oddělení – Vladimír Forst a Eva Taxová za námi stáli a všechno schytávali. Dělali nám štít. (…) Lidé na vedoucích postech žili v ustavičném strachu. Byli podřízeni městskému výboru strany. Nechtěli se s ním dostat do konfliktu. A teď nevěděli: Může tam být Václav Černý? Když ho tam nechají, může to být průšvih, a když tam nebude, mohou se na výboru ptát, jak to, že tam není. Byli velice nejistí. Vladimír Forst to na sebe vzal a heslo napsal. Na příkaz Hany Hrzalové, ředitelky ústavu v 80. letech, se pak ustavila komise, která měla zaujmout stanovisko. Nikdy ho ale nezaujala: taky se báli, vždyť linie strany se ustavičně "pružně" měnila. Nakonec musela Hana Hrzalová rozhodnout sama – a rozhodla, že Václav Černý v Lexikonu nebude. Je tam jeho otec, ale bez zmínky o vynikajícím synovi – kuriózní situace. Když byla kniha už po korekturách celá připravená v náhledu, Hana Hrzalová ji ještě stáhla z tiskárny v Mostě a dělala ideologické zásahy. Tak se změnily některé formulace například v hodnocení Jana Čepa nebo Karla Čapka – ta dvě hesla jsem pak odmítl podepsat a udělal to za mě Vladimír Forst," vyprávěl Jiří Opelík.
Přebal jednoho z dílů Lexikonu české literatury
Bohemista Jiří Holý v roce 1993 napsal do Respektu: "Po dlouhých a složitých dohadech s vrchností - nevděčný úkol vyjednavače na sebe tehdy vzal vedoucí redaktor Vladimír Forst - došlo nakonec k cenzurním zásahům, ovšem v relativně minimální míře: vypuštěna byla tři hesla, z nichž vskutku závažné bylo Václav Černý; dílčí škrty byly vynuceny v některých dalších (v původní verzi byli i exiloví autoři podáni v úplnosti, včetně všech poúnorových děl). Podstata však zůstala zachována. Vydání prvního svazku Lexikonu (v roce 1985 – pozn. red.) bylo nejen převratnou událostí odbornou, ale zároveň mělo veliký, dodnes asi nedoceněný význam časový: přispělo totiž k obnovování společenské a kulturní paměti."
Poslední rozloučení s Vladimírem Forstem se uskuteční v úterý 3. srpna 2010 od 11.30 v hlavní síni Olšanských hřbitovů v Praze.
