Priebke patřil za druhé světové války k nejvyšším hitlerovským představitelům v Římě, kde sloužil ve funkci kapitána SS. V roce 1944 popravila jednotka SS pod jeho velením 335 italských civilistů. Stalo se tak u Ardeatinských jeskyní nedaleko Říma.
Masakr v ŘíměO masakru v Ardeatinských jeskyních byly natočeny dva známé filmy, Masakr v Římě z roku 1973 a Šarlatový a černý, který vznikl o deset let později. |
Po válce se Priebkemu podařilo uprchnout do Argentiny, kde se úspěšně živil jako hoteliér. Rodák z pruského Henningsdorfu měl s hotelnictvím zkušenosti, vystudoval hotelovku a ve 30. letech pracoval v proslulém berlínském hotelu Esplanade.
Priebke sbíral zkušenosti i v londýnských a italských hotelech, takže když se v roce 1936 vrátil do vlasti, berlínská policie si ho najala jako tlumočníka a překladatele. V roce 1941 odjel na německé velvyslanectví v Římě. O tři roky později se coby velitel SS zúčastnil brutálního masakru, při kterém nacisté povraždili 335 rukojmí (nejmladšímu bylo 15, nejstaršímu 74 let).
Pak se mu podařilo prchnout do zmíněné Latinské Ameriky. Itálie po bývalém esesákovi, jehož odsoudila v nepřítomnosti, nepřestala pátrat. K jeho dopadení nakonec pomohla kniha francouzského spisovatele argentinského původu Estebana Bucha. Ten v roce 1991 vydal dílo Malíř z argentinského Švýcarska, jež inspirovalo americkou televizní stanici ABC a Priebkeho našla.
V roce 1995 byl vydán italské spravedlnosti. Proces se táhl čtyři roky, než ho římský vojenský soud poslal na doživotí za mříž. Nacista opakovaně prohlásil, že je nevinný. Během procesu, jenž začal v květnu 1996, se Priebke přiznal, že zastřelil dvě z obětí masakru. V srpnu 1996 byl Priebke uznán vinným, ale s ohledem na třicetiletou promlčecí lhůtu jej soud osvobodil. O rok později ho soud poslal na 15 let za mříže, vhledem k věku a chatrnému zdraví však Priebke skončil v domácím vězení.
Priebke oslavil sté narozeniny letos v červenci. Před jeho domem tehdy demonstrovaly desítky lidí, mezi nimi i členové římské židovské komunity. Protestovali mimo jiné i proti tomu, že zločinec měl velmi mírné podmínky vězení - mohl se naprosto volně pohybovat po městě, nakupovat či chodit na večeře s přáteli. Za své činy se navíc podle nich nikdy neomluvil.
