Informaci o Hanykovicsově smrti potvrdila MF DNES jeho přítelkyně. Podle ní zemřel na onkologické onemocnění.
"Zemřel doma, nemocnici jsme hned na počátku zamítli. Nesl to statečně, na nic si nestěžoval,“ řekla dnes jeho přítelkyně Erina Hanousková, která s ním žila asi dva roky.
O nemoci mluvil v minulosti i samotný Hanykovics. Trpěl dlouho rakovinou plic. Kvůli ní mu byl také odložen zbytek trestu. Po dvou amnestiích v Thajsku mu zbývalo ještě přes osm let za mřížemi.
Chtěl, aby na něj byla matka hrdá
Jeho život byl zvláštní, až do zatčení v Thajsku by patřil nejspíše jen a jen do černé kroniky. Poté, co se dostal zpátky do Česka a byl propuštěn na svobodu, svůj život radikálně změnil.
"Chci, aby má matka byla na mě alespoň nyní hrdá," říkal a snažil se pro to také něco dělat. Plány mu ale zkomplikovala nemoc.
"Podstoupil jsem radikální léčbu ozařováním, absolvoval jsem dvanáct chemoterapií, přes léto budu chodit na vyšetření. Uvidíme, jak tělo zareaguje na léčbu," říkal ještě loni v rozhovoru pro MF DNES.
Začal jezdit po školách, kde varoval mládež před drogami. "Kdyby to aspoň jedno dítě odradilo od toho, vyzkoušet drogu, má to smysl," svěřil se. Proti drogám vystupoval také v médiích, loni byl hostem on-line rozhovoru se čtenáři iDNES.cz. - více zde
"Před odletem jsem byl nezodpovědný parchant, zmetek a věčný oportunista," sdělil čtenářům o životě před Thajskem. Za propašování heroinu měl slíbeno 300 tisíc korun.
V září 2006 představil svou knihu, jmenovala se "Pro drogy nemá smysl umírat". Popsal v ní svůj příběh, který v minulých letech plnil stránky novin.
V Thajsku ho zradil kabát
Osudovým měsícem se pro něj stal březen 1996. Na jeho začátku postával u bezpečnostního rámu letiště v thajském Bangkoku. Měl u sebe přes dvě kila heroinu. Stačilo málo, aby se dostal na plánovanou linku do Finska.
"Zradil mě pomuchlaný kabát, který jsem držel v ruce," prozradil později. Ochranka mu totiž nechtěla kabát poničit tím, že by ho vložila do rentgenového zařízení. Proto ho poslala na ruční prohlídku. Z ní už putoval přímo do rukou policie a poté do proslulého thajského vězení.
"Přežije jen ten, kdo dává úplatky dozorcům. Byl to šílený zážitek, ale snad jsem teď alespoň lepší člověk,“ popisoval po letech tamní život.
Nemocný vězeň si svobody užíval
I když Hanykovicsovi hrozilo, že by se po možném vyléčení musel vrátit do vězení, na budoucnost se těšil. Věřil, že nemoc překoná a dočká se nové rodiny. Ta první se mu totiž rozpadla.
"I tak jsem teď šťastný – znovu jsem se zamiloval, začal jsem žít, bydlím u přítelkyně," radoval se loni v červnu v rozhovoru pro MF DNES. "Léta jsem se probouzel vedle smradlavýho chlapa, teď je vedle mě voňavá krásná žena," podotýkal s úsměvem.
Za mnohé vděčil svým rodičům, kteří mu do Thajska posílali peníze, a také zástupcům státu. Ti totiž po komplikovaných jednáních domluvili jeho převoz do Česka. Společně se ním se v roce 2004 vrátil ještě druhý český pašerák vězněný v Thajsku - Emil Novotný. - více zde
Radek Hanykovics určitě věřil, že po návratu z vězení se lepším člověkem stává. Přesto si nemyslel, že svým životem na svobodě zcela ospravedlnil své dřívější chování.
"Jsem rád, že mohu alespoň trochu to zlo, co jsem napáchal, odčinit," říkal loni v on-line rozhovoru na iDNES.cz.
