Honzovič začínal s Kamilou Moučkovou jako hlasatel Televizních novin a dalších zpravodajských pořadů. V srpnu 1968 se podílel na protiokupačním vysílání.
Později nesměl na obrazovku a byl z Československé televize propuštěn. A tak dvakrát radikálně změnil svůj život - v roce 1968 a 1989.
Populární rozhlasový a televizní moderátor, který se do vědomí veřejnosti opět dostal po listopadu 1989, se narodil 17. března 1934.
Trvale spolupracoval s filmem, kde namluvil spoustu komentářů k zahraničním dokumentárním seriálům. Jeho typický hlas zněl v 70. a 80. letech i ze zpravodajských týdeníků v kinech.
V letech 1991 a 1992, kdy obnovil spolupráci v televizním dabingu a zpravodajství, se umístil třetí v anketě TýTý. Po návratu na obrazovku uváděl zpravodajský týdeník Objektiv, potom pořad Trh, obchod, finance a večerní zprávy.
"Cítil jsem ale, že už to není ono," komentoval později svůj návrat k práci "mimo obraz". Doprovázel pak například pořady Filmopolis, Česká soda, Čtvrtníček, Šteindler, Vávra a spol., Milníky dvacátého století, Královské rodiny a Pozoruhodné století.
Honzovič prý toužil být hlasatelem od dětství. Už jako malý si nahlas četl a recitoval. Do rádia nastoupil v roce 1952, o rok později četl první filmový komentář na Barrandově.
Málokdo ví, že jeho koníčkem byla technika a elektronika. Proto tak rád namlouval texty k dokumentům o lodích, letadlech či vrtulnících. Měl rád přírodu, rád komentoval snímky, kde si ji bylo možno prohlédnout nejen zblízka, ale i zevnitř.
Byl nespokojen s "politickým harašením" a volal po návratu termínu politická kultura. "My jsme prostě byli generací, která se postavila proti světu svých otců, aby posléze zjistila, že měli pravdu," řekl Honzovič v jednom z rozhovorů.
