Pět let ve vůdcově okruhu bylo pro Mische podle německého Die Welt nejkrásnějším obdobím života. "S každým vyprávěním mi ty časy přijdou ještě krásnější," svěřil se Misch zpravodajcům. Těch pět let patřil mezi nejvěrnější okruh Hitlerových spolupracovníků, svého vůdce následoval na každém kroku a za své služby si získal Hilerovu důvěru. "Byl skvělým šéfem," říká Misch. "Byli jsme těmi nejbližšími, které Hitler kolem sebe měl. vždycky jsme byli s ním."
Po německé kapitulaci byl Misch devět let vězněn ve zajateckých táborech Sovětského svazu. Do Berlína se vrátil až v roce 1954. Znovu se setkal se svou ženou Gerdou, pokračoval ve svém řemesle jako malíř a otevřel si obchod. Začali se o něj zajímat spisovatelé, novináři a reportéři.
V knize Poslední svědek autora bestsellerů Burkharda Nachtigalla je mimo jiné vylíčeno, že Misch až do konce svého života nedal na svého někdejšího "šéfa" dopustit. Důrazně odmítal, že by jeho vůdce měl něco společného s holokaustem. "Neumím si Hitlera jako vraha představit. To prostě není možné. Byl tak přátelský, tak milý," citoval jeho slova deník Die Welt.
Během působení v Hitlerových službách podle svých slov Misch nezažil nic, co by svědčilo o Hitlerovu vyvražďování Židů. V telefonátech, které při službě Hitlerovi vyslechl, to podle něj nikdy nebylo přímo řečeno.
Následovali jsme Hitlera do bunkru, vylíčil Misch
"Do SS jsem vstoupil na protest proti komunismu, ne kvůli Hitlerovi," přiznal se Misch. Stalo se to v jeho devatenácti letech, zúčastnil se anšlusu Rakouska v roce 1938 i obsazení Sudet. Při bojích v Polsku byl těžce zraněn a po svém uzdravení začal pracovat jako Hitlerův osobní strážce a pomocník.
S Hitlerem zůstal i v posledních dnech jeho života, následoval ho dokonce do podzemního bunkru. "Bylo to tam tak malé, že kdyby přišel kdokoli další, nemohli bychom mu nabídnout ani místo k sezení." Misch dosvědčil, že dva dny před sovětským obsazením Berlína Hitler řekl: "To je ono. Válku jsme prohráli. Teď už můžete všichni jít." Dodává, že sám ale zůstal. "Měli jsme tam práci. Museli jsme se starat o osvětlení, vodu a telefony. Ostatní odešli téměř okamžitě," vypráví Misch.
"Hentschel obstarával osvětlení, přísun vzduchu a vody a já měl na starost telefony," popisuje Misch situaci v bunkru. Misch byl tak s Hitlerem a jeho ženou Evou Braunovou i v jeho posledních hodinách. Na sebevraždu nacistického dfiktátora vzpomínal se slzami v očích.
