Plukovník zemřel v neděli 1. března ráno v Praze v hospicu pro válečné veterány, informoval Ústav pro studium totalitních režimů.
Petr Uruba prožil všechny klíčové okamžiky československých moderních dějin. Narodil se 15. prosince 1916 v obci Rusava. V roce 1935 dobrovolně vstoupil do československé armády a dva roky poté ukončil výcvik bombardovacího letce.
Po okupaci se dobrovolně připojil k rodícímu se zahraničnímu odboji v Polsku. Po pádu Francie se s dalšími kolegy ve zbrani evakuoval do Velké Británie. Patřil mezi zakládající členy legendární 311. perutě RAF. Zúčastnil se náročných operačních letů nad okupovanou Evropou a Třetí říši.
Pak přežil více než čtyři roky v německých zajateckých táborech. V roce 1944 byl odsouzen k trestu smrti za pozdvihnutí zbraně proti "své" Říši, ale přežil díky včasnému zásahu britské armády.
Po únoru 1948 patřil mezi nenáviděné "zápaďáky". Byl vyhozen z armády. Následovalo vystěhování na Rusavu. Stejně jako ostatní příslušníci RAF žil pod dohledem Státní bezpečnosti. Jeho rodina musela po návratu do Olomouce každý den v jednu hodinu ráno rozsvěcet celý být, aby pracovníci StB věděli, že neutekli za kopečky.
Při jednom z výslechů na místní úřadovně StB byl tak zmlácen, že nemohl ani chodit. Až do roku 1963 pracoval bývalý kapitán letectva, který ovládal pět světových jazyků, v nekvalifikovaných dělnických profesích.
V průběhu šedesátých let se dočkal částečné rehabilitace a byl povolán do armády, ze které však musel v době normalizace odejít.
Petr Uruba měl to štěstí, že se dočkal pádu totalitního režimu v listopadu 1989. Byl plně rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka letectva. Završením jeho válečné kariéry bylo vyznamenání řádem Čestné legie, který v roce 2006 převzal z rukou francouzského prezidenta Chiraka.
Ústav pro studium totalitních režimů vydal v prosinci knihu Ladislava Kudrny Jeden ze zapomenutých mužů. Právě na osudech Petra Uruby jsou v ní popsány procesy, kterými se komunistická totalitní moc snažila znepříjemnit život pilotům RAF.
