Posledních dvanáct let Kašpárek strávil v náchodském domově důchodců. "Už byl unavený, byla navíc velká horka. Chtěl už umřít, ale do poslední chvíle byl fajn," řekla vnučka Renata Bednaříková.
Když přijímal gratulanty k 106. narozeninám, tvrdil, že by oslavy nejradši vynechal. Přišel už totiž předtím o všechny kamarády. Nejbližší mu byly vzpomínky.
"Když usínám, úplně to vidím jako tenkrát. Náchod byl poloviční, stávalo v něm ještě hodně chalup. My jsme tu lítali s kluky a hráli si s praky a káčou," vzpomínal tehdy Karel Kašpárek.
Narodil se 21. prosince 1905. Život neměl snadný, za první světové války přišel o tatínka na ruské frontě. Živil se jako truhlář ve své dílně v Bělovsi a velmi ho to bavilo. I ve stáří jej obklopovaly jeho vlastní výrobky, návštěvy usazoval na židli, kterou vyrobil před víc než 85 lety z třešně vyrostlé na vlastním pozemku.
"Celý život tak uplynul! Vydržel bych ještě jednou tolik, bylo pěkně na světě," říkal.
Pro dlouhověkost prý nic nedělal, ale ještě jako stoletý si došel do Pekla na bramborku nebo vystoupal na Vyhlídku nad Náchodem.
"Musel jsem od mládí pracovat. Jako mladý jsem kouřil bramborovou nať a bylo mi špatně, ale jak táta padl, víckrát jsem nekouřil. A na alkohol nikdy nebyly peníze," vzpomínal.
