Jiří Lom byl talentovaným žákem profesora Otto Jírovce, ten také nasměroval jeho zájem na studium parazitických prvoků jako původců závažných onemocnění ryb. Pro Jiřího Loma se stala tato oblast biologických věd (protozoologie/protistologie) opravdovou životní láskou, a tak není divu, že se v ní stal vskutku světově respektovanou autoritou.
Je jistě příznačné, že právě spolu se svým učitelem prof. Jírovcem se ocitl před časem ve společnosti padesáti světově nejúspěšnějších protozoologů, oba se tak stali členy "kravatovém klubu" mezinárodní protozoologické společnosti.
Původci nemocí ryb
Jiří LomNarozen 24. října 1931. V roce 1954 absolvoval Biologickou fakultu Univerzity Karlovy. Od r. 1959 působil v Biologickém ústavu Československé akademie věd. V roce 1966 získal titul doktora přírodních věd; 1974 získal titul doktora věd. Od r. 1989 působil ve funkci ředitele Parazitologického ústavu Akademie věd . Zemřel v pátek 9. dubna 2010 - po krátké nemoci. Ještě donedávna byl ponořen do práce na nových publikacích a chystané monografii. |
Jiří Lom se zaměřoval se svými spolupracovníky na studium biologických vlastností včetně patogenity studovaných parazitů a jejich životní cykly. Zvláště ho vždy zajímala stavba buněčného těla těchto jednobuněčných parazitických organismů, k jejímu zkoumání mu sloužila po celý život elektronová mikroskopie. Ta je sama o sobě náročnou vědní disciplínou pro studium ultrastruktury i povrchových struktur zkoumaných biologických objektů. A i v tomto oboru se Jiří Lom rovněž vypracoval ve světově uznávanou autoritu.
Myxosporea; ilustrační foto
Estetický a evoluční rozměr bádání
Dlužno podotknout, že bizardní tvary buněk a jejich součástí fascinovaly Jiřího Loma také z estetického/výtvarného hlediska. Komplexní studium parazitických prvoků a zájem o obecné otázky vzniku a vývoje života na naší planetě přivedly Jiřího Loma k úvahám o historickém vývoji (evoluci) organismů na Zemi. Zabýval se těmito otázkami jako svým koníčkem a rád publikoval aktuality i svoje vlastní pohledy na věc v populárních článcích pro širší veřejnost.
Jiří Lom se v posledních letech nezalekl ani prudkého nástupu molekulárně biologických přístupů v moderní parazitologii a s velkým nadšením se seznamoval s novými poznatky v této oblasti. Uvědomil si, že zejména v případě mikrosporidií a myxosporeí, jejichž biologické vlastnosti Jiří Lom prostudoval do detailů jejich ultrastruktury a popsal ve velmi ceněných a citovaných vědeckých publikacích, bude jejich další studium molekulárně biologickými metodami naprosto zásadní. Výsledek těchto studií byl velkým překvapením, ukázalo se totiž, že mikrosporidie a myxosporea nejsou ve skutečnosti jednobuněčné organismy, nýbrž organismy mnohobuněčné. To byl přelomový poznatek, na kterém má Jiří Lom svůj velký podíl.
Jeden z elektronových mikroskopů v Českých Budějovicích
Jiří Lom byl za svůj nesmírně plodný badatelský život autorem či spoluautorem bez mála tří set původních vědeckých publikací v renomovaných časopisech, dále autorem a spoluautorem dvou desítek knih a knižních kapitol či překladu skvělé učebnice Protozoologie německého autora prof. Hausmanna. Patří k nejvíce citovaným českým biologům, řada jeho původních prací se těší dlouhodobě tak velkému zájmu, že patří svým citačním indexem mezi klasické vědecké publikace.
Po listopadu 1989 ředitelem ústavu
Po Listopadu 1989 byl Jiří Lom jako vědecká autorita číslo jedna zvolen zcela jednomyslně ředitelem Parazitologického ústavu Akademie věd v Českých Budějovicích. V hektickém čase znovu nabyté svobody přispěl coby ředitel akademického pracoviště zásadním způsobem k výbornému hodnocení ústavu v mezinárodním měřítku, jakož i k rozvoji nové Biologické (dnes Přírodovědecké) fakulty Jihočeské univerzity, zejména studia parazitologie.
České Budějovice - Parazitologický ústav, laboratoře: Miroslav Fišer při zkoumání buněčných kultur na infikovaných virech klíšťové encefalitidy; v pozadí jeho školitel Daniel Růžek.
Na českobudějovické fakultě Jiří Lom přednášel v prvních letech základy parazitologie. Rovněž díky obrovskému mezinárodnímu věhlasu dr. Loma a jeho protozoologické školy získala fakulta velmi brzy akreditaci pro navazující magisterský obor Parazitologie, včetně habilitačních práv a s malým zpožděním též práv ke jmenování profesorem. Dr. Jiří Lom se stal svojí úctyhodnou šíří i hloubkou znalostí, včetně jazykových, laskavým přístupem ke každému, jakož i jedinečným smyslem pro humor, mimořádně respektovanou autoritou v oboru a přirozeně také legendou naší i světové parazitologie. Byl hostujícím profesorem University of Illinois at Chicago, členem redakčních rad řady prestižních časopisů v oboru parazitologie a ichtyologie, byl zvolen čestným členem European Association of Fish Pathologists, členem panelu čestných členů Society of Protozoologists, prezidentem Otto Kinne Foundation podporující talentované mladé vědecké pracovníky, nositelem oborové medaile Jana Evangelisty Purkyně, a vedle dalších poct také členem Učené společnosti České republiky.
RNDr. Jiří Lom, DrSc. zůstane natrvalo zapsán do dějin naší i světové parazitologie a také do srdcí nás všech, kteří jsme měli to štěstí s ním spolupracovat.
Libor Grubhoffer
Ať si počkajíOsobní vzpomínku na dr. Jiřího Loma poskytl i další kolega parazitolog, profesor Julius Lukeš: |
Sám Jiří Lom coby první porevoluční ředitel Parazitologického ústavu kdysi zavzpomínal na postupný zrod dnešního Biologického centra AV ČR. Původně začal násilným přestěhováním do Českých Budějovic - kde pak i sám působil, žil a pracoval až do své smrti.
"Společná jihočeská existence ústavů začíná na přelomu 70. a 80. let minulého století, kdy z rozhodnutí Ústředního výboru KSČ došlo k postupnému přesunu několika biologicky orientovaných pracovišť Československé akademie věd z Prahy a dalších míst do Českých Budějovic. Jakkoliv násilný přesun pracovišť zprvu byl, přinesl své klady. Některé hned: konec stísněné existence pro mnohé laboratoře; pracoviště hydrobiologie a půdní biologie se dočkaly statutu samostatných ústavů. Opravdový přínos přesunu z Prahy se ukázal až po roce 1989. Restrikce počtu zaměstnanců při "zeštíhlování" akademie byla pochopitelně bolestná, ale kvalitu vědecké produkce neovlivnila, a zůstával zde celkem úctyhodný vědecký, ekologicko-biologický kampus. Ten se poznenáhlu měnil v opravdový kampus universitní, když zásluhou badatelů základního výzkumu z jednotlivých ústavů, toužících vychovat vědecký dorost, byla vybudována Biologická fakulta Jihočeské university.
Pohled na Biologické centrum v Českých Budějovicích
Díky velikášské koncepci stavby bylo v areálu mnoho prostoru jako vhodné zázemí pro začátky univerzitní výuky. Jednotliví pracovníci se postupně zapojovali do výuky a získávali pedagogické hodnosti docentů a profesorů. Rozvinula se ničím nebržděná vědecká výměna se zahraničím a univerzita - nyní již s velmi dobrým renomé - pracuje v dobré symbióze s ústavy; výuka představuje dobrou cestu, jak získávat pro základní výzkum mladé lidi. To už je kampus, jak je znám nyní, opět Biologické centrum," dodal Jiří Lom.
