Ředitel Střediska teoretické fyziky na MIT Robert Jaffe označil Weisskopfa za giganta fyziky 20. století. Vědec, který byl žákem Nielse Bohra, byl oceňován za svou práci v teoretické fyzice a za popularizaci vědy.
Narodil se ve Vídni, působil na univerzitách v Göttingenu, Curychu a Kodani a v roce 1937 odešel do Spojených států.
Od roku 1943 se podílel na projektu s názvem Manhattan, tedy na vývoji americké atomové bomby. Projekt byl přísně utajen, pracovali na něm přední vědci a 16. července 1945 byl proveden v poušti v Novém Mexiku první úspěšný nukleární výbuch. Později Weisskopf toto období označil za stín na svém životě.
V roce 1944 patřil Weisskopf k zakladatelům Federace atomových vědců, kteří varovali před atomovou válkou a podporovali mírové využití jaderné energie. Po válce působil na prestižním MIT a v 60. letech byl ředitelem Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN) v Ženevě.
