Muž, který byl svého času symbolem rodící se ruské demokracie. Ale také prezident, který nezvládl privatizaci státního majetku, přivedl zemi do ekonomického úpadku a v neposlední řadě poslal vojáky do Čečenska. To všechno byl Boris Jelcin.
Prvního února oslavil 76. narozeniny, dnes zemřel. První prezident, kterého si Rusové v roce 1991 zvolili v demokratických volbách, měl dlouhodobé zdravotní potíže. V roce 1996 mu lékaři voperovali pětinásobný bypass.
Jeho skon dnes potvrdil tiskový mluvčí Kremlu Alexander Smirnov, příčinu uvést nechtěl. Agentura Interfax však s odvoláním na nejmenované lékařské zdroje napsala, že někdejšího prezidenta zradilo právě srdce - dostal náhlou zástavu.
Ruské úřady večer oznámily, že se pohřeb Borise Jelcina uskuteční ve středu. Moskva pro tento den zároveň vyhlásila státní smutek, informovala agentura AP.
Poslední léta v ústraní
Boris Jelcin seděl v Kremlu osm a půl roku. Hned v začátcích své vlády - v prosinci roku 1991 - podepsal rozpad Sovětského svazu. Odešel ze zdravotních důvodů v prosinci 1999. Rezignaci tehdy oznámil v emotivním novoročním projevu. Pravomoci předal nepříliš známému premiérovi Vladimiru Putinovi, jenž stojí v čele země dodnes.
Poslední léta prožil někdejší komunistický politik v ústraní. Většinu času trávil ve své vile za Moskvou, kde ho navštěvovaly dcery s rodinami. Vášnivě četl a věnoval se tenisu. Občas jezdil i lyžovat a předloni si při svém oblíbeném sportu zlomil stehenní kost. I tak vážný úraz překonal.
Poslední rozhovor poskytl před rokem ruské státní televizi. Putinovskou éru, která má v Rusku i po světě řadu hlasitých odpůrců, v něm hodnotil kladně. "Jsem
příznivcem silné ruky, silné prezidentské moci. Bez přísnosti se naše obrovská země rozpadne," řekl.
Rozporuplná postava
Boris Jelcin se narodil v roce 1931. Ve třiceti vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu a s léty stoupal v partajní hierarchii. Přelomovým byl pro něj rok 1985, kdy ho ze sverdlovského oblastního výboru povolal do Moskvy Michail Gorbačov. V prosinci se Jelcin postavil do čela moskevských komunistů.
O dva roky později byl kvůli neshodám s Gorbačovem ze všech postů sesazen, ale do politiky se vrátil jako poslanec a dotáhl to až na předsedu Nejvyššího sovětu
(parlamentu) RSFSR.
Z KSSS vystoupil v červenci 1990, v červnu následujícího roku získal v demokratických volbách 57 procent hlasů a stal se prvním postsovětským prezidentem.
Symbolem rodící se ruské demokracie se stal ve chvíli, kdy se v roce 1991 veřejně postavil proti puči, jímž se zastánci tvrdé linie v sovětském vedení pokusili svrhnout Gorbačova. Naproti tomu jeho rozpor s parlamentem v roce 1993 skončil ozbrojeným konfliktem a 146 mrtvými.
Velké věci i závažné chyby
Jeho popularita zřejmě nejvíc utrpěla v roce 1994, kdy poslal ruské vojáky do Čečenska. O dva roky později však ve volbách znovu triumfoval.
Boris Jelcin zůstane v dějinách Ruska zapsán jako rozporuplná postava. Na jedné straně byl zastáncem demokracie - například svoboda tisku byla v jeho éře mnohem širší než nyní za Vladimira Putina.
Na straně druhé ovšem potomek rolníka a švadleny z vesnice nedaleko dnešního Jekatěrinburgu nezvládl ekonomickou transformaci své země. Rusko prošlo počátkem 90. let divokou privatizací a jeho hospodářství se rychle propadlo. Prezident se nedovedl vypořádat s rozbujelou korupcí a rozkrádáním státního majetku.
Byl také vyhlášen svými faux-pas na mezinárodní scéně, do nichž se dostával hlavně díky přílišné vášni k alkoholu. Televizní kamery ho často zachycovaly ve stavu, kdy ani nebyl schopen chůze.
Jeho stopu v historii dobře vyjádřil v dnešní kondolenci někdejší prezident Michail Gorbačov, s nímž měl Jelcin napjaté vztahy: "Vyjadřuji svou nejhlubší soustrast rodině zesnulého. Na jeho bedrech zůstávají velké věci, které udělal pro svou zemi, ale také závažné chyby," napsal Gorbačov.
