Pochován bude na Novoděvičím hřbitově po boku své manželky Valentiny, která zemřela na jaře. Na tomto moskevském hřbitově spočívají významné osobnosti ruských dějin včetně prvního prezidenta Borise Jelcina. Státní pohřeb se uskuteční v pátek.
Někdejší premiér zemřel u sebe doma okolo čtvrté hodiny ráno místního času, až do poslední chvíle byl při vědomí, informovala agentura Interfax s odvoláním na příbuzné. Podle jiných zdrojů 72letý Rus zesnul ve stejnou dobu v moskevské nemocnici.
S největší pravděpodobností zemřel na infarkt, podle médií však trpěl vážnými potížemi s ledvinami, které způsobovala rakovina. Černomyrdin docházel na pravidelné dialýzy.
Přátelé bývalého ministerského předsedy se domnívají, že se na jeho stavu podepsalo především úmrtí manželky, které nedokázal unést.
Zanechal hlubokou stopu v ruských dějinách
Skon jednoho z nejvlivnějších politiků v éře prezidenta Borise Jelcina se v Rusku stal okamžitě hlavním tématem dne. "Černomyrdin zanechal hlubokou stopu v ruských dějinách, jako šéf Gazpromu, předseda vlády a velvyslanec na Ukrajině," uvedla zpravodajská televize Rossija 24.
Politik stál v čele ruské vlády v letech 1992 až 1998, prakticky od rozpadu Sovětského svazu po krach státních financí, v období bouřlivých změn a těžkých otřesů, včetně první čečenské války.
Tehdy musel vyjednávat s čečenskými teroristy Šamila Basajeva, kteří zajali rukojmí v nemocnici v Buďonnovsku (krvavá řež si nakonec vyžádala desítky mrtvých), i krátce stanout v čele státu. To bylo v době, kdy prezident Jelcin postupoval operaci.
"V polovině 90. let vytáhnul zemi z propasti," prohlásil dnes Černomyrdinův spolupracovník, expremiér Sergej Stěpašin. Naopak agentura RIA Novosti charakterizovala působení zesnulého v čele ruské vlády jako politiku "co je dobré pro Gazprom, to je dobré pro Rusko".
Bouřlivák ruské politiky Vladimir Žirinovskij jej označil za vlastence, který čímsi připomínal jak carského reformátora Stolypina, tak sovětského vůdce Kosygina. V porovnání se svými nástupci v čele vlády byl však odborník.
Člověk roku 2001
Západní tisk koncem 90. let označoval tehdejšího premiéra za nejbohatšího Rusa a jeho majetek odhadoval až na pět miliard dolarů, ale Moskva tyto spekulace popírala. Po odchodu z čela vlády zahájil Černomyrdin diplomatickou kariéru na Balkánu - prý právě on jako Jelcinův zmocněnec přesvědčil na jaře 1999 srbského vůdce Slobodana Miloševiče ke kapitulaci.
V Kyjevě Černomyrdin působil jako velvyslanec osm let, dokonce zde byl poctěn titulem "člověk roku 2001". Po kyjevské "oranžové revoluci" byl často ve sporu s odpůrcem ruské politiky, ukrajinským prezidentem Viktorem Juščenkem. Z funkce odešel po hrozbě, že se kvůli nevybíravým výrokům na adresu ukrajinských politiků stane nežádoucí osobou.
Juščenkův nástupce Viktor Janukovyč dnes patřil k prvním státníkům, kteří vyjádřili soustrast pozůstalým. Ještě dříve tak učinili ruský prezident Dmitrij Medveděv a premiér Vladimir Putin. Státní duma, dolní komora parlamentu, uctila památku zesnulého minutou ticha.
ŠŤAVNATÝ SLOVNÍK RUSKÉHO DIPLOMATAČernomyrdin proslul šťavnatým nediplomatickým jazykem i neotřelými bonmoty. Okřídleným se v Rusku stal jeho výrok, který by ve volném překladu mohl znít: "Měli jsme ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždy." Aforismy se staly i další výroky: "Mám přibližně dva syny", "Budeme si tak žít, že naše děti a vnuci budou závidět", "Můj život se odehrál v oparech ropy a plynu", "Vláda je tak složitý organismus, že neustálé změny přinášejí jen horší výsledky. Vím to, byla to má práce", "Principy, které byly zásadní, byly neprincipiální." |
