Řidiči a ženy na patnáct minut, to je v Indii celkem běžná kombinace. Statistika říká, že průměrný indický řidič kamionu si během desetidenní cesty takhle odskočí do tmy nebo do své kabiny třikrát.
Virus HIV byl dlouho v Indii stejně mobilní jako řidiči náklaďáků. Protože auta dojedou všude, dostal se kamkoliv. A tak se před několika lety Indie vynořila jako země s největším množstvím nemocných AIDS.
V polovině 90. let se objevovaly temné prognózy, že kolem roku 2000 se situace úplně vymkne kontrole a v zemi bude přinejmenším 20 milionů a přinejhorším 50 milionů nakažených. Vypadalo to, že zemi kámasútry zahubí láska.
Teď je na tom Indie mnohem lépe: je "až" druhá po Jižní Africe. Loni žilo v zemi zhruba 4,5 milionu lidí infikovaných virem HIV. Tahle statistika vypadá pořád děsivě, ale ve skutečnosti není vůbec špatná. Protože Indie má miliardu obyvatel, procento nakažených je relativně velmi nízké. Nečekaně nízké. Mohlo být hůř. Situace se nevymkla kontrole - je naopak pod kontrolou.
Indie se zatím úspěšně brání AIDS. Jak to dokázala? Cizinec to snadno pochopí, když si přijde pro odpověď k doktorovi Paire Joshimu, který stojí v čele Státního úřadu pro kontrolu AIDS. Čeká dlouho, protože Joshi, uhlazený šedovlasý lékař, je na velké poradě, která se táhne dlouho do večera.
Indové věnují AIDS hodně času. Berou nemoc vážně. "Na většině míst, kde sbíráme údaje, se čísla už dramaticky nemění. Situace se stabilizovala," říká Joshi. "Ale jinde, třeba v Mumbaji či Tamilnádu na jihu, má nákaza rozměr epidemie."
Jak Indie dokázala nemoc přibrzdit a proč jsou místa, kde to nejde? Její zkušenost by mohla být dobrá třeba pro Afriku... "Osvěta, prezervativy, peníze," shrnuje zbraně proti AIDS Joshi. "Potřebujete lidem vysvětlit, co sex může způsobit, jak se tomu bránit, a obranu jim dodat," dodává.
Indie, kde mnozí vesničané před časem nevěděli, co je to kondom, nyní produkuje tolik prezervativů, že je vyváží. Vláda je rozdává venkovanům zdarma. Lidé se ale musí dozvědět, proč je nutné ochranu používat. "Do každého domu se musí dostat klíčový vzkaz - co je to AIDS a jak se bránit," říká Joshi.
Středoškoláci to slyší ve školách, jejich rodiče zase v rádiu. Všude visí plakáty, z nichž i děti pochopí, jak se "to" dělá bez rizika a k čemu je ten zvláštní balonek, který se rozdával doma ve vsi. Občas člověk zahlédne, jak si děti společně s tatínkem a maminkou prohlížejí plakát, kde jsou kresby jako z knížek mládeži nepřístupných.
Dokonce řidiči kamionů, hlavní zdroj šíření nákazy, mění své chování. "Vláda na ně zaměřila jeden svůj speciální program a u pump jsou volně k dispozici prezervativy," říká doktor Joshi. Mezi řidiče dokonce chodili "misionáři", kteří jim vysvětlovali, jak snadno mohou zemřít a k tomu ještě zabít své manželky.
Lidé rovněž mění své sexuální chování. Typickým nosičem viru HIV byl ženatý muž, který vyjížděl za prací a nedělal si žádný problém s náhodným sexem. Teď se národ kámasútry podle doktora Joshiho uklidňuje.
V boji proti AIDS má Indie tři problémy: příliš mnoho lidí, příliš velkou rozlohu a příliš málo peněz. Je obtížné poučit miliardu lidí, která žije téměř v 700 000 městech a vesnicích na území o rozloze přes tři miliony kilometrů čtverečních. Nejvíce ohroženi jsou ti, kteří jsou na žebříčku úplně dole. Výzkumy ukazují, že u Inda, který neumí číst a psát, je pravděpodobnost, že použije kondom, šestkrát nižší než u toho, kdo má střední školu. Tam u dna vypadá život jinak.
V Mumbaji, obrovském lidském mraveništi, je to dost syrový pohled. Ve čtvrti Kamathupira, pověstné oblasti červených luceren, působí prý až 70 000 prostitutek. Jedete ulicí autem, dívky stojí přede dveřmi, kterými jsou často jen deky. Vítr s nimi povívá, takže jsou vidět palandy uvnitř. Na chodníku mezitím probíhá normální život.
Podle statistik z roku 1997 se zde a v dalších čtvrtích Mumbaje virem HIV nakazilo každou noc 800 lidí. Dnes je i tady stav mnohem lepší. Ale ještě dlouho potrvá, než doktor Joshi bude smět prohlásit to, co říká o Indii jako celku: "Situace se stabilizovala."
