"Momentálně čekáme na vyjádření generální inspekce ministerstva zahraničí. Podle toho podnikneme další kroky," oznámil Adam Arnold z tiskového oddělení pražské policie.
Kauza exministra zahraničí Josefa Zieleniece je v tomto směru výjimečná. Premiér Zeman v minulosti už několikrát bez důkazů osočil jiné osoby (politiky Jozefa Wagnera a Miroslava Macka či novináře Ivana Brezinu) a vždy prohrál soud na ochranu osobnosti.
Zieleniec se však k soudu neobrátil, případem se začala zabývat policie na základě trestního oznámení od konkrétní osoby, která však zůstává v anonymitě.
Jak to začalo?
Všechno začalo 24. června 1999, kdy Miloš Zeman v rámci rozhovoru pro Českou televizi prohlásil: "Na ministerstvu zahraničí bylo v minulosti uzavřeno na šedesát smluv jak s jednotlivými novináři, tak s mediálními agenturami, které sloužily k osobní prezentaci předminulého ministra zahraničí. Dnešní ministr zahraničí tyto smlouvy zrušil a říkal mi, že z těch ušetřených peněz bude financovat výdaje na jedno středně velké velvyslanectví."
Jak se později ukázalo, Zeman chtěl tímto výrokem především zpochybnit věrohodnost médií: Nevěřte jim, jsou to úplatní ničemové.
Jenže Zieleniece se to dotklo a žádal okamžitou omluvu. Zeman se začal bránit: To ne já, to Kavan, ten mi to říkal. Kavan jen zoufale krčil rameny: "Já jsem to ale neříkal veřejně." Přesto mu nezbylo než shánět důkazy, aby jeho premiér nevypadal jako prolhaná klepna.
Pátrání po důkazech zabralo zaměstnancům ministerstva zahraničí několik měsíců času. Bezvýsledně. 6. ledna 2000 svolal Kavan tiskovou konferenci a oznámil: "Vnitroministerská kontrola přímé důkazy o zneužití smluv a vědeckých projektů znějících jednoznačně a prokazatelně na jména novinářů za účelem osobní prezentace bývalého ministra Josefa Zieleniece nenalezla. Proto se panu Zieleniecovi omlouvám." Aby však prohra nebyla úplná, dodal: "Osobně si své pochybnosti o vztahu pana Zieleniece s některými novináři uchovám."
Zemanova situace pak druhý den byla o poznání jednodušší: "Plně se připojuji ke stanovisku Jana Kavana v obou inkriminovaných bodech, to jest jak k omluvě bývalému ministru zahraničí Zieleniecovi, tak ve vyjádření pochybností v inkriminované kauze."
Kauza by tak mohla i skončit. Zieleniec se dočkal satisfakce. Nicméně policie musela prošetřovat trestní oznámení od konkrétní osoby. Policejní inspektorka Linda Reindlová si s tím očividně nevěděla rady.
Dvakrát pozvala k výpovědi Zieleniece, zeptala se ho, o co vlastně jde, a letos 1. února rozhodla: "Oznámení ze spáchání trestného činu odkládám. V dané věci se do současné doby nepodařilo zjistit osobu pachatele."
Zemanem a Kavanem se ani nezdržovala, ani neprotestovala, když ani jeden z nich nepřišel k výslechu. Státní zástupkyně Prahy 1 Zdeňka Galková se však s takovým postupem odmítla smířit. "Rozhodnutí policejního orgánu je nezákonné a neodůvodněné," napsala ve svém rozhodnutí.
"Byť je šetření policie mařeno a ztěžováno laxním přístupem státních orgánů a zainteresovaných osob, zejména Miloše Zemana a Jana Kavana, nemůže policie rozhodnout za neúplně zjištěného skutkového stavu," uvedla dále.
Adam Arnold z tiskového oddělení pražské policie potvrdil, že Zeman s Kavanem už vyslechnuti byli. Co vypověděli? "To bohužel říkat nesmíme." Případ Zieleniecova obvinění z uplácení novinářů odkryl i nečisté metody Zemanova okolí na Úřadu vlády.
Kauza Štiřín
Na vlastní kůži je zažil Václav Hrubý, bývalý ředitel Konferenčního centra Štiřín, které patří pod ministerstvo zahraničí. V létě 1999 se na něj obrátil Zemanův poradce Jaroslav Novotný a chtěl, aby Hrubý vyrobil důkazy proti Zieleniecovi. "Byl jsem bezostyšně vydírán," prohlásil v září 1999 Hrubý na tiskové konferenci, kde zveřejnil i nahrávky telefonátů s Novotným.
Na jedné z nich Novotný říkal: "Jak Kavanovi, tak Srbovi (Kavanův generální sekretář pozn. red.) teče do bot, že jo. Oni poté, řekl bych takový ty důkazy, který by teda hlavně zbaštili ti novináři, nemaj, a tak hrajou jakoby trošku o čas a samozřejmě mlátěj kolem sebe... Vy jste naznačil, že vůbec jako o tom Zieleniecovi nic nevíte, a oni tedy vycházejí z těch fotografií z časopisů, že když tam pan Zieleniec prostě býval, takže určitě tam musel se s těmi novinářema taky scházet, a pravděpodobně by je uspokojilo pouze něco takovýho, že byste třeba vy řekl, ano, já jsem dostal třeba pokyn tady třeba hostit, a něco tak dále."
Novotný ještě během telefonátu dodal: "Když uděláte, řekl bych, to, co se samozřejmě dá nazvat mezi námi dvěma jako vydírání, a to znamená, uděláte ten dopis, tak samozřejmě vy máte pokoj, klid, a dokonce dostanete i prachy... Když to neuděláte, nezachráníte se."
Zdůraznil, že Kavan je v těžké situaci: "Kavan chce po Srbovi, aby mu sehnal důkazy, a on to zase chce po svejch dalších podřízenejch včetně vás." Policie případ telefonátů prošetřovala a loni v únoru oznámila: Ze strany Jaroslava Novotného nešlo o vydírání, ale o dobře míněnou radu. A to přesto, že Kriminalistický ústav potvrdil autentičnost nahrávek a Hrubý předložil seznam svědků, kteří byli přítomni hlasitému poslechu telefonátů s Novotným.
Hrubý byl nakonec z postu ředitele Štiřína odvolán. Celá kauza pro něj dopadla špatně. Karel Srba jej zažaloval za výrok v deníku Právo, že hlavním vyděračem nebyl Novotný, ale Srba, a Nejvyšší soud předminulý týden s definitivní platností rozhodl Hrubý se musí Srbovi veřejně omluvit. Hrubý totiž neměl v ruce, kromě Novotného výroku z telefonátu, žádný důkaz.
Právě v dnešním vydání deníku Právo má vyjít inzerát s omluvou. Hrubý se jej rozhodl doprovodit tímto úvodem: "Protože se mi nepodařilo dostatečně prokázat, že mne pan Karel Srba skutečně vydíral, když jsem dostával jen "přátelské rady", co mám učinit, abych nebyl odvolán z funkce ředitele Konferenčního centra Štiřín, jsem nucen publikovat neupřímně míněnou omluvu člověku, kterého si nevážím."
A Jaroslav Novotný? Ten i přes veřejně deklarovanou výpověď od Miloše Zemana dál dochází na Úřad vlády a poskytuje zde své rady. Nedávno o tom informoval časopis Týden, podle kterého Novotný spolupracuje i s ministrem financí Jiřím Rusnokem, a občas se dokonce účastní i oficiálních jednání ministrů. Novotný k tomu řekl: "Mám zde své přátele. A občas mě někdo prostě požádá o konzultaci."
