Zeman: Pomohu jen důsledně levicové ČSSD
Vážené přítelkyně, vážení přátelé,
děkuji za pozvání na sjezd, nechtěl jsem původně přijet, abych neovlivňoval vaše jednání nebo nebyl obviňován z tohoto ovlivňování, ale sjezd je nejvyšším orgánem strany, lze kritizovat jednotlivce, já je někdy, pokud mám pocit, že si to zaslouží, dokonce i urážím, ale v žádném případě nechci urazit sociální demokracii, protože jsem sociální demokrat a proto jsem tady.
Pozvali jste mne patrně proto, abyste si vyslechli moje názory a přiznávám se, že když jsem sem jel, rozhodl jsem se, že na svoji letoru budu mluvit mimořádně smířlivě. A docela se zájmem jsem přibližně čtyři hodiny, protože jsem přijel asi ve dvě, poslouchal čtyřhodinový maraton diskusních příspěvků a než tedy přejdu ke smířlivé části svého vystoupení, kterou sám pokládám za důležitější, dovolte mi několik poznámek či reakcí právě na tyto diskusní příspěvky.
Dozvěděl jsem se tady obsáhlou kritiku programu nejsilnější opoziční strany Modrá šance. Dozvěděl jsem se tady obsáhlou kritiku našeho koaličního partnera KDU-ČSL včetně analýzy abstinenčního syndromu jejího předsedy. Dozvěděl jsem se, pro mne velmi překvapivou zprávu, že chceme vyhrát volby v roce 2006 a položil jsem sám sobě otázku, která strana nechce vyhrát volby. Ale bohužel jsem se dozvěděl například i to, že chceme pomoci Straně zelených do parlamentu, což je podle někoho důkaz politického altruismu, já bych použil daleko razantnější a žalovatelné slovo, protože bychom byli patrně jedinou stranou v evropském prostoru, která by se dobrovolně vzdávala části svých voličů ve prospěch jiné strany. Nemám rád pokrytectví. A i když mi bylo v životě vyčítáno cokoliv, pokrytectví snad zatím mezi to nepatřilo. Nemám nic proti kritice prezidenta republiky. Jenom bych si přál, aby tuto kritiku nepronášeli ti, kdo ho zvolili. Nemám nic proti kritice koaličního partnera. Jenom bych si přál, aby tuto kritiku nepronášeli ti, kdo celou dobu až do této chvíle obhajovali, podle mého názoru, chybný projekt koaliční vlády. A víte, že tento názor zastávám dlouhodobě a na rozdíl od jiných, nikoli až dnes. A tím jsem tedy alespoň částečně reagoval na některé diskusní příspěvky a dovolte mi, abych přešel k tomu poslednímu, nebo jednomu z posledních příspěvků Hany Orgoníkové a tím zahájil onu smířlivou část svého vystoupení.
Hana Orgoníková mne vyzvala, abych pomohl politice sociální demokracie. A já se vás zeptám, a není to řečnická otázka, jaké politice? Víme my skutečně, jakou máme politiku? Před námi jsou dvě základní alternativy. Alternativa, která je personifikována úřadujícím místopředsedou a zejména některými jeho poradci, kteří mně už před sedmi lety navrhovali posun sociální demokracie do středu. Já jsem tuto alternativu odmítl mimo jiné právě proto, že bychom tím vyklidili prostor komunistické straně, která by získala téměř celý levicový ?rektorát? a na druhé straně bychom skončili v politickém propadlišti podobně jako skončilo Občanské hnutí nebo Českomoravská unie středu a další středové strany. A pak je tady alternativa návratu sociální demokracie k levicovému programu, a to je podle mého názoru alternativa, která je velmi nebezpečná pro komunistickou stranu. Přátelé, přestaňme se podbízet konečně ODS, jak mnozí naši představitelé, bohužel, dělají. Přestaňme říkat, že budeme v podstatě postupovat obdobným způsobem, a tady už padla zmínka o většinovém volebním systému, a mohl bych uvádět další příklady jako ODS, pokud nás nechají ještě rok a čtvrt vládnout. Ta cesta by za to opravdu nestála. A já bych tady chtěl jasně říci, pokud se sociální demokracie na tomto sjezdu mezi těmito dvěma variantami rozhodne a pokud bude dělat opravdu levicovou důslednou politiku, a chtěl bych říci, že právě to je politika, která je nejvíce nebezpečná pro komunistickou stranu, pak ano, jsem plně připraven takové politice pomoci. Pokud se ovšem sociální demokracie rozhodne pro politiku, která je podle mého názoru slabošská a zbabělá, ani ryba ani rak, pro politiku takzvaně středovou, pak konstatuji, že tuto politiku jsem nepodporoval v minulosti, jednoho jejího protagonistu jsem vyhodil a nevidím důvod, proč bych na stará kolena měl tento názor měnit.Tolik úvodem a teď už pojďme k podstatě věci.
Přátelé, bohužel v těch diskusních příspěvcích toto dilema téměř nezaznělo. A přitom tyto alternativy jsou reálné. Nenamlouvejme si, že ODS zastrašíme kritikou jejího programu. Nemůžeme říkat, volte nás, ODS bude ještě horší! To je málo. Musíme umět říci, v čem my budeme konkrétně lepší. A aniž bych se pouštěl do patetické diskuse o zradě nebo o opuštění volebního programu, chtěl bych vám říci, na základě přemýšlení na krásné Vysočině, k čemu jsem dospěl a sami posuďte, jestli to má hlavu a patu.
Dospěl jsem k názoru, že v každé politické straně, a to zejména v jejím funkcionářském aktivu, jsou dva typy lidí. Jedni, kteří žijí pro tuto stranu a druzí, kteří žijí z této strany. A to samozřejmě platí i pro sociální demokracii. A pojďme přemýšlet o lidech, kteří žijí pro stranu. Ti pro ni žijí proto, aby realizovali její program a jsou zábranou odstoupení od tohoto programu. A přemýšlejme o lidech, kteří žijí z dané politické strany, těm může být program ukradený. Těm jde o to, aby dosáhli určitých funkcí a nebo aby si tyto funkce a další prebendy udrželi. Já jsem v době svého předsednictví říkal tomuto typu lidí se zdvořilostí sobě vlastní „vyžírkové". A myslím si, že v každé politické straně najdeme takové vyžírky, takové kariéristy. Ale uvědomte si přátelé, že dnes, v situaci, kdy důvěra ve vládu klesla na 20 % a 80 % občanů vládě nedůvěřuje, nám příliš nepomůže říkat si, tady mezi sebou, jak jsme dobří a že jsme vlastně úspěšní, jenom veřejnost nám nerozumí, ale jestliže nám veřejnost nerozumí, nejsme úspěšní, protože politická strana, která nedokáže oslovit veřejnost, je neúspěšná. Přátelé, skončeme konečně s tím alibismem. Přestaňme fňukat a říkat si, jak jsou na nás zlá média a vedou proti nám štvavé kampaně a jak se nás konkurenční politické strany snaží zničit. Za osm let mého předsednictví média proti sociální demokracii a samozřejmě i proti mně osobně vedla neustále kampaň a vy znáte můj laskavý vztah k novinářům, ale přesto jsem nikdy netvrdil, že kvůli této kampani je sociální demokracie stále slabší a slabší. Naopak tehdy byla stále silnější a silnější. Položme si otázku: co jiného dělají naše konkurenční strany, a to po celou dobu, než že se nás snaží zničit. Od toho jsou konkurenční strany. A jestliže my budeme hledat příčiny našich neúspěchů, a to tady zaznělo a děkuji za to, ne v sobě, ale v druhých, tak ty volby v roce 2006 nikdy nevyhrajeme a skončíme jako uplakánci, kteří si za rok a čtvrt opět budou stěžovat na to, že volby nám prohráli novináři a Kalousek a Grebeníček a Topolánek a nenajdeme tu poctivou odvahu říci si, že jsme si je prohráli sami. Mimo jiné i proto, že jsme se nechali vydírat našimi koaličními přáteli. A já bych si velmi přál, aby se o osudu sociální demokracie konečně opět rozhodovalo v Lidovém domě a ne ve Sněmovní ulici, ne ve třídě Politických vězňů, ne v paláci Charitas a já teď nevím, kde má „unie slabomyslných“ svůj hlavní stan, ale v každém případě ani tam ani tam rozhodně ne. Co tedy navrhuji?
Navrhl jsem vám jakousi politickou závěť, která obsahuje 13 bodů a nebojte se, nebudu vás nudit jejich podstatným výčtem, protože máme málo času a všichni se už těšíme na večeři. Ale chtěl bych přesto, alespoň některé z těch 13 bodů zmínit. Společným jmenovatelem je to, že bychom se měli zbavit alespoň části „vyžírků" a netrpím iluzemi, že je dokážeme eliminovat totálně. Opakuji vyžírků, nikoliv názorových oponentů. Vyžírka nemá žádný názor kromě toho, že chce mít funkci, to samozřejmě je názor svého druhu. A že bychom měli současně otevřít větší prostor úspěšným nikoliv pro sebe, ale pro svoji politickou stranu. Jak toho dosáhnout? Skutečné osobnosti se k politické angažovanosti musí přemlouvat. Neosobnosti se o funkce ucházejí plnými hrstmi a je jim celkem jedno, jaká funkce to je, hlavně, když nějaká je. To znamená, že bychom měli zabránit, a o tom mluví i Stanislav Gross ve své zprávě statutárního místopředsedy, tomu „jánabráchismu", to znamená, že se někdo dohodne, když mně zvolíš Frantu, já ti zvolím Václava. A jak Franta tak Václav nejsou přitažliví pro voliče, nikdo je nezná, ale protože nikomu nevadí, tak jsou zvoleni do funkcí a mohou tam napáchat více škody než užitku.
Navrhuji vám tedy to, aby za prvé všichni členové strany, mezi nimiž a funkcionářským aktivem byl vykopán hluboký příkop, měli možnost sestavovat v přímých primárních volbách kandidátky nejenom do komunálních, ale i do krajských a parlamentních voleb. Není nás tolik a náš počet dále klesá. Je nás dosud asi 16 tisíc. DOSUD. A myslím si, že právě tím zabráníme manipulativním praktikám těch, komu - nikomu - já, ale já s tím výrazem souhlasím, nikoli já, někdo říká neprostupná stranická oligarchie. A já v této oligarchii vidím až příliš mnoho potácejících se trosek, které bezmocně bloudí bludištěm problémů, jež neumí řešit, a z nichž některé samy vyvolaly. A s tímto seznamem lidí bohužel nemůžeme vyhrát ani volby v roce 2006 ani volby v roce 2010. My musíme, přátelé, opečovávat naše starosty a v budoucnosti, jak doufám, i naše regionální představitele, to znamená budoucí hejtmany. A my se jich musíme naučit vážit a vyzdvihovat je a přemlouvat je, aby šli do čelních funkcí. Současně navrhuji, aby předseda strany, a tím myslím samozřejmě příštího předsedu, nikoli toho, koho zvolíte na tomto sjezdu, byl zvolen všemi členy sociální demokracie. A právě proto vám oznamuji, že odmítnu těch, jak jsem slyšel, asi 30 nominací na předsedu strany právě proto, že bych byl sám proti sobě, když vám toto navrhuji a na tomto sjezdu bych přitom kandidoval. Nelze kázat vodu a pít víno. Za třetí navrhuji vnitrostranické referendum. Jestliže alespoň třetina Ústředního výkonného výboru dojde k názoru, že je zapotřebí ho vypsat s tím, aby toto referendum bylo povinně respektováno stranickými orgány. Opět tedy obrácení se k vůli členů, těch nosičů vody, o nichž tady zaznělo, že jsou některým, nikoliv všem funkcionářům, dobří jenom ve volební kampani. A potom navrhuji něco, co je velmi nepopulární, ale co jsem navrhoval již v roce 1996 Ústřednímu výkonnému výboru, a ten to tehdy přijal usnesením, které ovšem mělo jenom formu doporučení. Navrhuji vám, aby předsedou okresní organizace se stával předseda nejúspěšnější místní organizace a předsedou krajské organizace předseda nejúspěšnější okresní organizace. V těch stanovách je podrobně definováno sedm kritérií, podle nichž lze úspěšnost zhodnotit a nechci vás zdržovat podrobnostmi. To je tedy můj politický „kšaft", něco, co mnoha lidem nebude příjemné, protože samozřejmě nejúspěšnější organizace je jenom jedna a všichni ostatní se budou cítit odstrčeni od válu. Ale přátelé, my nemůžeme do svého čela vybírat lidi, kteří jsou jenom důvěryhodní pro členy naší strany, ale také pro voliče, což je 99 % nestraníků nebo členů jiných stran.
Závěrem bych doporučoval tomuto sjezdu, aby zvážil při volbách, a víte, že jsem prosadil do stanov, aby každá personální volba byla tajná, důsledně tajná, zabránění různým manipulativním praktikám. Co mne k tomu vede? Dvě věci. Za prvé zkušenost, byť přenesená, s nedávným zasedáním ÚVV, vím, že v organizačním řádu kdysi bylo, že materiály pro toto jednání mají být rozeslány tři týdny předem, aby si je lidé mohli promyslet a prostudovat, kdy velmi důležitý dokument zvaný „Akční program" byl rozdán ten den dopoledne a odpoledne už se schvaloval. Nelíbí se mi to a pokládám to za příznak manipulace. Ale neodsuzuji jenom ty, kdo takto manipulovali. Odsuzuji i ty, kdo s sebou nechali manipulovat. A druhý a poslední případ byl návrh mého přítele W. Komárka, nechť se sejdou předsedové čtrnácti krajů a dohodnou se.
Milí přátelé, tady pomalu začíná platit princip, podle něhož by vlastně žádný příští stranický sjezd nebyl nutný, protože by stačilo, aby místo 600 delegátů tady bylo 14 delegátů, tj. 14 předsedů krajských organizací. Záleží jenom na vás, zda budete ukazovat své hlasovací lístky nebo zda půjdete za plentu. Záleží jenom na vás, zda při projednávání stanov oné ústavy strany zvolíte takový mechanismus, který umožní zbavit se některých kariéristů a naopak posune do čela schopné. Protože je-li stranická organizace vedena, mírně řečeno, lidmi méně schopnými, pak tím ztrácí strana jako celek a dostává se do situace, kterou Rudolf Bechyně nazval „suchý chléb opozice". Takže ani kariéristé nemají na růžích ustláno. Protože právě díky jejich kariérismu nakonec strana žádné prebendy k rozdělování mít nebude.
A poslední věta, milí přátelé, zcela závěrem. Snažte se, a já se vás po smutných zkušenostech s Vladimírem Špidlou, už vůbec, protože sebekriticky přiznávám svoji chybu, neodvažuji vyzvat ke zvolení toho či onoho kandidáta. Snažte se zvolit člověka, který bude důvěryhodný jak pro sociální demokracii, tak pro občany České republiky. A snažte se nenechat sebou manipulovat, neukazovat svým nadřízeným volební lístky, jak jste je pečlivě podle regionálních direktiv zaškrtli, protože tím sami sebe odsuzujete k submisivitě, k oddanosti a nemůžete nadávat na nikoho jiného než na sebe.
Přátelé, snažte se být a chovat se jako svobodní lidé, protože pouze tehdy, budete-li svobodní, budete i sociální demokraté. Děkuji vám za pozornost.
