Zvoleno, slib podepsán a hotovo. Tak lze shrnout prezidentské volby a inaugurace z doby první republiky. První prezident Tomáš Garrigue Masaryk si na zbytečné oficiality nepotrpěl. Volba a složení prezidentského slibu se odehrávaly ostatně ve stejný den.
Tradice velké slavnostní volby a inaugurace, podobné dnešní slavnosti na Pražském hradě, vzniká až v roce 1934 při poslední Masarykově prezidentské volbě.
Od Masaryka po Zemana |
„Poprvé se tehdy volilo ve Vladislavském sále Pražského hradu, nikoliv v parlamentu, který tehdy sídlil v Rudolfinu,“ popisuje historik Michal Stehlík. „Do té doby šlo o prostou volbu v parlamentu bez dalších slavností okolo,“ popisuje Stehlík.
Do dnešní podoby inauguraci doplnily hlavně tradice pocházející od jeho nástupců, prezidentů Emila Háchy, Václava Havla, ale i Klementa Gottwalda.
Masaryk byl prezidentem zvolen čtyřikrát. První volba 14. listopadu 1918 proběhla dokonce bez něj, v době, kdy pobýval ve Spojených státech. Na první schůzi byl tehdy poslanci Revolučního národního shromáždění zvolen aklamací, tedy všeobecným souhlasem všech přítomných, dokonce ještě předtím, než byla přijata první ústava. O to velkolepější pak byl jeho návrat do vlasti před Vánocemi, cestu z Wilsonova nádraží na Pražský hrad absolvoval prezident v otevřeném automobilu obklopeném legionáři. Prezidentský slib složil 21. prosince 1918. Setkal se s poslanci, pronesl první projev a navštívil divadelní představení.
Bez velkých ceremoniálů probíhaly i další dvě volby a následné prezidentské inaugurace v roce 1920 a 1927. Po sečtení lístků vyzval předseda Poslanecké sněmovny znovuzvoleného prezidenta ke složení slibu. Prezident, který byl abstinent, nic příliš neslavil ani nezapíjel.
Inaugurace po mrtvici
Poslední volba v roce 1934 byla pro Masaryka nejsložitější. Měsíc před volbou ho postihla mozková příhoda, téměř neviděl, komplikovaně ovládal pravou rukou a vynechávala mu paměť. Jeho poslední volba jen měla získat čas jeho nástupci Edvardu Benešovi, aby v parlamentu získal dostatečnou podporu. Paradoxně však byla nejslavnostnější a první srovnatelná s dnešními inauguracemi. Součástí volby v květnu roku 1934 byla třeba přehlídka čestné stráže na Hradě a setkání s diplomatickým sborem po volbě. „Na tuto slavnostnější formu navázala pak volba Edvarda Beneše v roce 1935,“ popisuje Stehlík.
Vojenská přehlídka byla i součástí volby Beneše, tehdy dokonce nad Prahou zaburácely i bombardéry. Založil také tradici cesty do Lán, kde poobědval se svým předchůdcem.
Přehlídka, která byla součástí i dalších prezidentských inaugurací, odpadne. Místo ní se podle mluvčího Jiřího Ovčáčka prezident na III. nádvoří pozdraví s diváky a návštěvníky Hradu. Setkání se uskuteční cestou do katedrály, kde se Miloš Zeman pokloní ostatkům svatého Václava a společně s manželkou položí na oltář k lebce knížete kytici.
To navazuje na tradici, která se poprvé uskutečnila po volbě třetího československého prezidenta, Emila Háchy. Ten byl na rozdíl od Masaryka a Beneše věřícím katolíkem, a tak se den po prezidentské volbě odebral do katedrály, kde kromě vzdání úcty svatému Václavu nechal sloužit i slavnostní Te Deum, děkovnou bohoslužbu.
Světla svítí, zvony zvoní
Háchova volba a následné složení prezidentského slibu 30. listopadu 1938 patřilo k nejpropracovanějším. Parlament zasedal v Rudolfinu, odkud Háchu přijel o jeho zvolení informovat ministerský předseda Jan Syrový. Kromě toho oznámilo jeho zvolení 21 dělových výstřelů, slib složil tentýž den v Rudolfinu a odtud nastoupil triumfální cestu na Hrad. Prezidenta jedoucího v autě doprovázeli důstojníci na koních se šavlemi, podél cesty stáli legionáři, sokolové, skauti či hasiči. Kromě zvuku zvonů provázely Háchu i rozsvícené pouliční lampy, přestože se prezidentský slib konal v poledne. Na Hradě pak vykonal přehlídku Hradní stráže a přijal členy vlády.
Hácha byl také první, kdo se vydal do Lán k hrobu prezidenta Masaryka. Kytici položil i na hrob dalších zakladatelů státu, Antonína Švehly na hřbitově v Hostivaři a Karla Kramáře na pražských Olšanech. Přijímal také gratulace, telegram z Londýna mu poslal i jeho předchůdce Beneš.
K hrobu i Gottwald
Na všechny předchozí tradice programově navázal i první komunistický prezident Klement Gottwald. Jeho volba se odehrála 14. června 1948. Opět se volilo aklamací, Gottwald neměl protikandidáta, nikdo z přítomných poslanců nebyl proti a slibovalo se už na novou komunistickou ústavu. O to více bylo potřeba dokázat, alespoň naoko, že je všechno demokratické a navazuje na Masaryka a jeho republiku.
„Ihned po volbě se Klement Gottwald zúčastnil v Chrámu svatého Víta slavnostního Te Deum, jež sloužil arcibiskup Beran. Do kostela Gottwald nikdy nechodil av Boha nevěřil – bylo však třeba vzbudit důvěru věřících spoluobčanů, kteří by se jinak mohli obávat, že nový režim zavede jejich pronásledování jako v Rusku. Nyní tedy první kroky nového prezidenta vedly do chrámu: všechno se zdálo v pořádku,“ uvádí Pavel Kosatík v knize Devět žen z Hradu. Gottwald dokonce odjel do Lán poklonit se k hrobu T. G. Masaryka. Přitom proti jeho republice a principům, na nichž stála, bojoval. Heslem komunistů tehdy bylo „Ne Masaryk, ale Lenin“.
Co obřad, to originál
Další prezidentské volby komunistických prezidentů byly pouze formalitou. Prezidentský titul se stal jen přívěskem k funkci generálního tajemníka strany. Důstojnost úřadu obnovil až Václav Havel. Opět se sloužilo Te Deum, pokládaly se věnce k hrobu Masaryka nebo se konala přehlídka.
Každý z prezidentů se také snažil nějakým způsobem ceremoniál si upravit. Za Václava Klause třeba odpadla slavnostní bohoslužba, současný prezident Miloš Zeman se zase podle slov svého mluvčího pokouší více navazovat na první republiku a Masaryka.
Slavnostní ceremoniál bude zahájen příchodem historických bojových praporů, prezidentské standarty a státní vlajky, přineseny také budou výtisky současné Ústavy ČR a československé ústavy z roku 1920. Novinkou bude i to, že se podpis odehraje u stolu z Masarykovy knihovny a prezident usedne do křesla, které pro Hrad navrhl Masarykův architekt Josip Plečnik.
