Železného nelze nevydat

Do včerejšího dne jsem si myslil, že v médiích byla otázka vyslovení souhlasu se stíháním Vladimíra Železného již natolik osvětlena, že by se jistě nenašel senátor, kromě Železného samého, který by hlasoval pro jeho nevydání. Hlasování senátního mandátního a imunitního výboru mě však vyvedlo z omylu. Poměr hlasů 7:5, tedy s minimálním rozdílem mě překvapil a vedl k napsání těchto řádek.

Jako člověk, který sám byl ještě před 3 roky  senátorem a v této funkci též zpravodajem mandátního a imunitního výboru ve věci vydání Václava Bendy na jedné straně a  který zároveň poslední 2 roky působil naopak jako trestní soudce vnímám problém jak z pozice bývalého senátora,tak i z pozici soudce, který je na vrcholu orgánů činných  v trestním řízení. Je nesporné, že trestní stíhání Vladimíra Železného  nepochybně má svůj politický význam a to dokonce značný. Nikoliv však ve smyslu politického pozadí či objednávky,  jak se snad snaží dovozovat jeho příznivci, pro fakt, že se vydání týká fakticky jednoho z nejmocnějších mužů České republiky, jehož vliv coby ředitele nejsilnější komerční televize v zemi, spojený  s možností neomezeného šířením svých představ o správnosti věcí jej staví co do významu možná kamsi hned vedle premiéra. Druhý politický význam spočívá v tom, že zvolením Vladimíra Železného šlo o prvý případ v dějinách moderního českého parlamentarismu, kdy byl zvolen zákonodárcem člověk, o kterém se obecně vědělo, že je trestně stíhán, ba dokonce tato otázka souběžně mediálně provázela celou jeho kandidaturu. Potud jde o záležitost nepochybně též politickou. Ani jedna z nich však nemůže mít důvodem k nevydání souhlasu. Je totiž zcela nepochybné, že trestní stíhání samé započalo dávno před vznikem senátorského mandátu Vladimíra Železného a nemůže mít proto jakoukoliv politickou souvislost s jeho funkcí senátora. Tím i při značně rozšířeném výkladu senátorské imunity, tak jak byla kdysi poprvé definována v případě Václava Bendy (kde naopak souvislost politická s mandátem se nabízela, kdy vyšetřovatel odmítlo předložit Senátu spis) je jasné že nic nebrání vydání Vladimíra Železného k trestnímu stíhání.
Vyslovení souhlasu však má ještě jeden politický význam, byť opět nikoliv v tom smyslu, jak by si asi senátor Železný přál. Dotýká se totiž základních otázek spravedlnosti. Soudy samozřejmě tvoří lidé a jako lidé jsou omylní. Zejména trestní soudci pak trvale balancují při svém rozhodování  na úzké hraně uznání viny či neviny. Může se přirozeně stát, (a děje se to u všech soudů na světě), že nastane i chyba při rozhodování.Nicméně od toho jsou opravné instance. To ovšem nijak nesmí zpochybňovat základní fakt ,že  o vině a případné trestu rozhoduje soud nikoliv parlament. Nic naplat, z hlediska obecných představ o spravedlnosti je v právním státě platí, že čím významnější postavení člověk zaujímá, tím jasnější je, že se musí v případě potřeby podrobit institucím, které si lidé jako potřebné k dodržování norem vytvořili.Jinými slovy: Vladimíra Železného nelze nevydat.