Ukázalo se totiž, že zpráva o konci vojny působí jako zpráva o pádu banky. Lidé se pak chovají podle svých zájmů. Žádný mladík, který nevidí ve vojsku svou profesní budoucnost, nechce být "posledním padlým" v této válce.
Navíc jak přibývá profesionálů, ubývá potřeba odvedenců. A kde je jaká spravedlnost? Proč musí Richard, když Tomáš ne? A proč mají přijít o rok činného života ti superzdraví, a nikoli ti skoro superzdraví? Je jasné, že kdo má hlavu, nohy, ruce a trochu peněz, se tomu bude snažit vyhnout.
Ani armáda není šťastna. Ví, že ty nešťastníky už nevyužije, tak hnijí na posádkách, malují trávu na zeleno a dělají důstojníkům jakési novodobé burše. A stojí velké peníze. Opozice to vidí a navrhuje zkrácení vojny na polovinu. Ministr obrany kontruje, ale na naše poměry výjimečně pozitivně: Nač zkracovat, zrušme prostě lidovou armádu dřív.
Neobávejme se, že naše země ztratí schopnost obrany. Vojáci základní služby by stejně žádné obrany v moderní válce schopni nebyli. Natož pak nějaké mise v rámci NATO.
Tvrdík tedy navrhuje moudrou věc. Když člověk vidí, jak to jde, je na jednu stranu rád. Nemůže si však odpustit postesknutí: Proč není vláda stejně rychlá a racionální třeba v daňové či zdravotní reformě...
