"Kasičky s příspěvky leží přímo na stanici. Některá pohřební služba dává za zavolání pět set korun, jiná i třikrát více," uvedl bývalý řidič záchranné služby pro Prahu-východ, který si nepřál zveřejnit své jméno.
"Nic o tom nevím," říká Alena Krameriusová, ředitelka Okresního střediska záchranné služby Praha-východ. "Stoprocentně to ale vyloučit nemohu."
Obdobné "spoření" mají na pracovišti záchranné služby hlavního města Prahy. "Jako posádka jsme za zavolání pohřební službě dostali tisíc korun a ty šly do společného fondu," potvrzuje jeden ze zdravotníků pražské záchranky.
Nikdo nezemřel záměrně, tvrdí záchranář
Oba svědci spolupráce mezi osádkami sanitek a pohřební službou však tvrdí, že to neznamená, že by lékaři někdy zanedbali své povinnosti. "Rozhodně se doktor do poslední chvíle snažil člověka oživit," říká záchranář.
Dohody mezi záchrannou službou a pohřebními ústavy prý určitě nedosáhly takových rozměrů jako v Polsku. Tam novináři zjistili, že lékaři nejenže obchodovali s mrtvými těly, ale dokonce vzniklo podezření, že záměrně pacienty zabíjeli, aby mohli těla prodat.
Peníze si předají na stanici
Lékaři nejprve osloví pozůstalé, zda si sami vyberou mezi pohřebními službami. "Většinou v té chvíli rodina neví, co si počít, takže to ráda nechá na nás. My voláme prostřednictvím dispečerky nejbližší službu," říká Krameriusová. Připouští však, že mnohdy posádka nevolá dispečerce, ale přímo pohřební službě.
"Pohřebáky volá sestra nebo řidič, když lékař konstatuje smrt. Ten potom vystaví úmrtní list a odjedou ještě předtím, než dorazí pohřební ústav. Lékař jakoby zapomene nechat dokumenty v rodině zemřelého. Pohřební služba pak musí na stanoviště záchranky a tam si bez přítomnosti pozůstalých předají peníze," popisuje bývalý řidič sanitky.
Podle ředitele Pražské záchranné služby Zdeňka Schwarz e kontaktují jeho podřízení jednu vybranou pohřební firmu. "Nikdy jsme s nimi neměli problémy. Ale nevím nic o tom, že by z toho plynuly nějaké výhody," říká Zdeněk Schwarz.
Ani majitel spolupracující pohřební služby Helfi Vladimír Helmhacker o příspěvcích pro záchranáře nic neví. Navíc se pozastavil nad tím, odkud by jeho pracovníci brali na příspěvky lékařům peníze. "To by to měli platit ze svého?" ptal se Helmhacker.
Tisícové částky podle výpovědí zdravotníků skončily ve vybavení záchranářských stanovišť. "Koupilo se za to například rádio. Rozhodně jsme si je nerozdělovali do kapsy," říká záchranář z hlavního města. I jeho kolega z okresu Praha-východ potvrdil, že peníze rozhodně nepropíjeli. Omluvně dodal, že průměrný plat v této organizaci činil asi deset tisíc hrubého a posádky si musely samy vybavit zázemí. "Oni si kupovali i kancelářské potřeby nebo rychlovarné konvice. Někdy dárky, když měl někdo kulaté narozeniny," upřesnil řidič.
Pohřebnictví stálo muže místo
Nemocnice i domovy důchodců se předhánějí v ujišťování, že s pohřebními ústavy nespolupracují. Někteří lidé si přesto stěžují. Zaměstnanec Ústřední vojenské nemocnice, který je zároveň provozovatelem pohřební služby, ukončil pracovní poměr. "Dohodli jsme se, že pan Josef Černý z nemocnice odejde," potvrdil ve středu náměstek ředitele vojenského zdravotnického zařízení Ladislav Šerák.
Doplnil, že bývalý zřízenec této nemocnice provozováním pohřební služby porušil zákon. "Nyní skutečně v našem areálu nesídlí žádný pohřební ústav a nikdo tady neprovozuje tyto služby," řekl Šerák.
"Když zde někdo zemře, naši pracovníci zásadně nikoho nevolají a nechají rozhodnout rodinu. Takový mají příkaz na odděleních. Maximálně mohou poskytnout výpis kontaktů z telefonního seznamu, pokud je o to pozůstalí požádají," dodal náměstek.
Jeden z Pražanů však upozornil na případ, kdy dohodu s pohřební službou měl možná i domov důchodců. "Mé přítelkyni zemřel otec v domově důchodců v Bořanovicích. Než tam přítelkyně dojela, už byl její otec odvezen pohřební službou z Prahy 5. Navíc někdo ukradl ze skříňky jeho věci. Na to se chystáme podat trestní oznámení," uvedl Karol Wild.
Bořanovický domov takové komploty odmítá. "Před časem, když jsme se sem nastěhovali, jsme sice měli jakousi pofiderní dohodu. Pohřebnímu ústavu jsme zavolali a oni tělo odvezli. Ale to bylo kvůli tomu, že tady nemáme chlazenou márnici, tak aby tady tělo neleželo. S nimi jsme se ale dost brzo rozloučili. Neděje se tady nic takového, že bychom zajišťovali pohřební službu my," tvrdila ve středu ředitelka Domova důchodců hlavního města Prahy v Bořanovicích Darina Brzobohatá.
Podle ní vždy volají zdejší sestry příbuzné, kteří sami rozhodují. "Nemám informace, že by sestry volaly dříve, než přijedou příbuzní," uvedla Brzobohatá. Jen pokud zemřelý příbuzné nemá, pak kontaktují ústav zaměstnanci domova důchodců. "Ani nevím, kterou službu sestry volají. Asi tu, kterou najdou v seznamu. Nemáme žádnou konkrétní, kterou bychom volali stále," řekla Brzobohatá. Většinou podle ní vše zařizují příbuzní, navíc lidé často umírají v nemocnicích, ne v penzionu.
I další domov důchodců popřel, že by spolupracoval s pohřebními ústavy.
"Nemáme žádnou smlouvu, nejsme spojeni s žádnou pohřební službou," řekl Milan Sedláček, ředitel Domova důchodců v Ďáblicích.
Firmy o nebožtíky z nemocnic soupeří
Souboj pohřebních ústavů o nebožtíky v nemocnicích bude zatím pokračovat. Nemocnice, pohřební ústavy i ministerstvo zdravotnictví totiž jednotně odmítly kritiku náměstka primátora Prahy Otto Kechnera (ČSSD), kterému se nelíbí, že nemocnice posílají těla zemřelých vybraným soukromým pohřebním firmám. "Je hnusné a neetické, že pracovníci nemocnic přihrávají těla pohřebním službám. V tomto odvětví není prostor pro tržní vztahy," prohlásil v pondělí Kechner.
Ten chce prosadit, aby do nemocnic jezdila pro nebožtíky jediná pohřební služba, která spadá přímo pod hlavní město.
"Teď u nás stojí pohřeb 13 000 korun, ale když to bude provozovat magistrát, který neumí hospodařit, pak podraží na třicet tisíc," stěžuje si například ředitel pražského pohřebního ústavu Elpis Jaroslav Mangl.
Ale i někteří podnikatelé v tomto oboru tvrdí, že některé současné metody překračují hranice vkusu. Nelíbí se jim například to, že některé pohřební ústavy mají kancelář nebo jen letáky v areálu nemocnice. "Když se vžiju do role nemocného pacienta, který chodí kolem cedulí s nabídkami pohřbu, je to hyenismus," prohlásila spolumajitelka firmy Šneider & spol. Vlasta Skalická. "Kvůli zisku jdou podnikavci přes mrtvoly," rozčilovala se Skalická. Podle ní by bylo řešením, kdyby záchranka nebo nemocnice volaly tu nejbližší pohřební službu.
Jednou z firem, která má sídlo přímo v areálu Thomayerovy nemocnice, je pohřební ústav Helfi. "Sídlíme v prostorách, které k tomu byly před časem určeny. Jsou zkolaudovány jako obřadní síň a místnosti určené pro jednání s pozůstalými," uvedl Vladimír Helmhacker.
"Zvítězili jsme ve výběrovém řízení. O etice nejvíce křičí právě ti, kteří v soutěži neuspěli," upozornil Helmhacker. Ani on není zastáncem toho, aby všechny služby zajišťovala jen městská organizace. "Magistrát by tam nikoho jiného nepustil a přitom by vše dotoval z rozpočtu.
S tím však nesouhlasí ředitel odboru obchodních aktivit Václav Pátek. "Pohřební ústav je ziskový, vydělává i na platy zaměstnanců," řekl. Náměstek primátora Kechner to potvrdil, uvedl však, že město přispívá hřbitovům.
Pražské nemocnice, které čelí podezření, že jejich zaměstnanci spolupracují s pohřebními službami, tvrdí, že vše je v pořádku. "Máme několik smluv, které nyní právníci prověřují," uvedl ředitel Fakultní nemocnice Na Bulovce Jaroslav Štrof.
Mluvčí Nemocnice Na Homolce Jitka Kalousková uvedla, že jejich vedení neuzavřelo žádnou obdobnou smlouvu. "Je to zcela na pozůstalých. Nemocnice do toho nebude zasahovat a ani město by asi nemělo ovlivňovat tento vztah," řekla Kalousková.
Ani ministerstvo zdravotnictví se nehodlá do vztahu mezi nemocnicemi a pohřebními službami vměšovat. "Nemám signály o tom, že by docházelo k porušování zákona a lékařské etiky. Necháme to na ředitelích nemocnic," uvedl mluvčí ministerstva Otakar Černý.
