Vyplývá to z analýzy Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické o zdravotních pojišťovnách, jejíž výsledky v úterý v Praze představili autoři Štěpán Křeček a Karina Kubelková. V Česku funguje sedm zdravotních pojišťoven.
Autoři analýzy vycházeli z odhadovaných ukazatelů pro letošní rok. Příjmy systému zdravotního pojištění by letos měly činit 297,2 miliardy korun. Proti loňsku by tak měly být o 5,6 procenta vyšší. Výdaje by měly dosáhnout 295,4 miliardy, meziročně by se tak měly zvednout o 7,3 procenta. Péče o jednoho pojištěného by měla vyjít v průměru na 28 190 korun.
„Systém nebyl schopen za dobu ekonomického růstu vytvořit rezervy a je naprosto nepřipravený v případě, že se ekonomická situace v ČR začne zhoršovat,“ uvedl Křeček. Podle něj řada zdravotních pojišťoven nemá rezervu ani na jeden měsíc.
Největší plánovanou finanční zásobu má Zaměstnanecká pojišťovna Škoda, na konci roku by jí měla vydržet na 37 dní. Za ní je Revírní bratrská pokladna se 33 dny. Na 30 dní by měla rezerva stačit Oborové zdravotní pojišťovně, na 20 dní České průmyslové zdravotní pojišťovně, na 15 dní Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra, na 12 dní Všeobecné zdravotní pojišťovně (VZP) a na devět dní Vojenské zdravotní pojišťovně.
Nerovnoměrné rozdělení klientů
Autoři poukazují na to, že rozdělení 10,5 milionu klientů mezi zdravotní pojišťovny není rovnoměrné. U VZP je 57 procent pojištěnců, u Zaměstnanecké pojišťovny Škoda asi procento. Výdaje se řídí úhradovou vyhláškou ministerstva zdravotnictví.
Podle odhadů ministerstva financí by ekonomika měla letos růst o 3,2 procenta. Česko má rekordně nízkou nezaměstnanost. Mzdy by se měly zvednout v průměru o 8,6 procenta a s nimi i odvody.
Mám obavu, že přijde nová světová hospodářská krize, varuje Zeman |
Do zdravotnictví putuje asi 7,3 procenta HDP. V Německu je to 11,3 procenta, ve Švédsku a Francii 11 procent. Nejméně vydává Lotyšsko, a to 5,7 procenta.
„České zdravotnictví je v porovnání se zeměmi EU a jinými vyspělými státy špičkové. Má skvělé výsledky s poměrně malým objemem nákladů. To neznamená, že to tak zůstane do budoucna,“ řekla Kubelková.
Ke stinným stránkám českého systému podle ní patří nadužívaní služeb, podceňování prevence, chybějící ukazatele kvality pro srovnávání pracovišť, malý prostor pro konkurenci pojišťoven a nedostatečná elektronizace.
Kolem roku 2060 by se mohl podíl zdravotnických výdajů v ČR dostat na 20 procent HDP. Jedním z důvodů je stárnutí společnosti. Česko tak bude patřit mezi deset zemí EU, kde se výdaje budou zvyšovat nejrychleji, podotkla Kubelková.
Poukázala také na to, že české zdravotnictví je „výrazně závislé“ na veřejných financích. Celkem 12 procent prostředků pochází z rozpočtů, 70 procent z odvodů do veřejného systému a zbytek ze soukromých peněz. „Země, které jsou závislé na veřejném financování, jsou víc ohroženy v případě ekonomických otřesů a stárnutí populace,“ řekla Kubelková.
Šetření a prevence
Cestou k udržitelnosti je podle ní zvýšení efektivity uvnitř zdravotního systému. Větší by měla být prevence a ubýt by mělo nadužívání péče. Česko má vysoký počet lůžek či velký počet návštěv na lékaře, dodala Kubelková. Zdůraznila, že nutné bude i zapojení dalších zdrojů.
„Není to tak, že by to mělo být pouhé zvýšení spoluúčasti pacientů. To samo o sobě udržitelnost nevyřeší, je potřeba komplexní řešení,“ uvedla autorka analýzy.
Podle prezidenta Svazu zdravotních pojišťoven Ladislava Friedricha je prozíravé připravovat se na budoucí problémy a jedinou cestou k zajištění stability je zvýšení efektivity.
„Nikoliv ve smyslu pouze peněz, ale právě uvnitř systému a s využitím tržních principů,“ komentoval výsledky Friedrich. Narážel tak na malé možnosti konkurence pojišťoven. Podotkl, že zdravotní péči má zhruba pětina pojištěnců, 80 procent lidí ze systému nečerpá. Podle experta na zdravotní právo Ondřeje Dostála by mělo být zřejmé, co za své odvedené peníze dostávají všichni pojištěnci.
