Zdraví z konce ramene

Být zdravý a žít do sta let. Nejčastější přání, které člověk mívá. Věda nám k obému usilovně pomáhá. Jak ale nabádá přísloví, pomocnou ruku hledej především na konci svého ramene. Život se má dále prodlužovat. Vědci každý den vymámí z tajemství přírody cosi nového v léčení chorob. Brzy nás budou renovovat náhradními díly podobně jako stroje. Máme však na to? K čemu dlouhatánský život, pokud se kvalitně neprožije? Víme, že s prodlužujícím se pobytem zde na Zemi budeme muset později odcházet do penze i více připlácet na zdravotní péči.

Mlčíme však o tom podstatném: jak se naučit hospodárně chovat k svému zdraví a životu, abychom takové nutnosti mohli vyhovět.

Už ve školách by se lidé měli učit "zdravovědě". Vědět, jaké choroby člověka během jeho pozemského bytí asi potkají, jak a kdy se jim začít bránit, jak si racionálně rozložit životní síly, abychom zůstali aktivní i do šedesáti sedmdesáti let. Jak znát rozpoložení svého těla a duše, abychom s lékaři vytvořili partnerský tým.

Protože tělo a duše jsou naše "pracovní nástroje". Jediné.

Respektujeme návody na užívání počítačů, postupujeme podle předpisů při údržbě auta. Na správné opatrování "lidského stroje" nedbáme. Strávit půl života o holi, psychicky podlomený a závislý na druhých, to není nic dobrého pro tvora nadaného rozumem.

Není ani důvod, aby druzí mohutně dopláceli na to, že jsme si v první půlce života nezodpovědně zhuntovali osobní "pracovní nástroje" - ať už kouřením, přepracováváním, nesportováním nebo extrémním sportováním -, a druhou polovinu žili na cizí účet.

Zdraví definují odborníci jako stav fyzické, duševní a sociální pohody. Spisovatel Saroyan dodává: Dejte si co nejvíc práce, abyste doopravdy žili. Přesněji - abychom tak vůbec mohli žít.