Komunisté by k moci neměli mít přístup, reaguje na výsledek letošních krajských voleb v Olomouckém kraji Zdena Mašínová. Volební zisk KSČM nebere jako argument pro jejich vstup do vedení hejtmanství, hlasování se podle ní zúčastnilo málo lidí.
"Lidé by měli být aktivnější a naučit se rozlišovat, co je správné a co je nějak pošpiněné," říká dnes osmasedmdesátiletá Olomoučanka, dcera generála popraveného nacisty.
Jaká byla vaše první myšlenka, když jste se dozvěděla o vzestupu KSČM v krajských volbách?
Ani mě to nepřekvapilo. Od začátku devadesátých let jsem tušila, že to je pouze otázka času. Obzvlášť když tehdy nikdo nebyl potrestán za obrovský zločin, který byl spáchán na této společnosti. A také, když komunisté byli vzati do Parlamentu a tvrdilo se o nich, že jsou demokratická strana. No dovolte, jestli to došlo takto daleko, tak vám z pozice svých téměř osmdesáti let musím říct, že lituji vás, mladou generaci.
Otce jí zabili nacisté, matku vzali komunistéZdena Mašínová přišla na svět v listopadu 1933. Žije v Olomouci. Její otec Josef byl významný legionář a důstojník. V Praze organizoval protinacistický odboj, spolu s dalšími dvěma vojáky vytvořil legendární skupinu Tři králové. Jsou proslulí přestřelkami, riskantními vtipy na účet nacistů, ale také výbuchy přímo v Berlíně a zpravodajstvím pro Londýn. V roce 1941 Mašín padl do rukou gestapa, po mučení, při němž nikoho neprozradil, byl popraven. Zdenina matka Zdena pocházela z rodiny olomouckého podnikatele. Jako první žena vystudovala fakultu geodezie a zeměměřičství na ČVUT. Za války snášela příkoří od gestapa. Komunisté ji pak uvěznili po odchodu jejích synů - bratří Mašínů - na Západ. Zemřela v roce 1956 za mřížemi na rakovinu. Byla pohřbená v hromadném hrobě. Příklad rodičů formoval i jejich dceru. Za komunistů byla vězněná v Olomouci a Praze. Po propuštění ji sledovala StB. V 90. letech začala pracovat na uznání třetího odboje. |
Komunisté však nyní veřejnost ubezpečují, že z nich nemusí mít obavy. Slovy jejich místopředsedy Jiřího Dolejše se "změnili" a "poučili". Věříte mu?
To je směšné.
Zmínila jste, že litujete mladou generaci. Jak by se tedy mladí lidé měli teď zachovat?
Měli by znát historii této země a zásadně vystoupit proti tomu, aby tato strana vůbec existovala. Jde u nás vlastně o morální rozklad. To, že je hmotně zničená tato země, bych dala na druhé místo. Primární je pro mne morálka. Tam, kde byl zločin, musí být i trest.
A věříte mladé generaci?
Ano. Sama jsem přinesla dost velkou oběť ve svém životě tím, že jsem byla nucena žít v tom strašném systému. Neuměla jsem si představit, že by moji potomci prožívali to samé co já. Tak jsem se rozhodla, že nebudu mít vlastní děti. Dožila jsem se toho věku, co jsem se dožila. Ale stále stojí za to vynaložit energii a přiblížit další generaci, v čem by se mohla ocitnout.
Na druhou stranu, teď je situace přece jen odlišná. Nemáme konec čtyřicátých let, KSČM není spojena se Sovětským svazem. Je tady skutečně takové riziko ze strany komunistů?
No samozřejmě. Bude vždy, protože ideologii, která pod hlavičkou komunistické strany stále je, není možné věřit ani slovo. Jestliže se oni dnes tváří, že jsou v rouše beránčím či že mají smysl pro sociální spravedlnost, je to jedna z nejhrubších lží, která tady byla vyslovena. Má to nesmírný dopad na celou společnost. A je to vidět právě na těchto posledních volbách.
Rakouský deník Der Standard popsal výsledky krajských a senátních voleb jako "důkaz toho, jak krátká může být lidská paměť v politice". Je to i váš názor?
Ano, s tím zcela souhlasím.
O vývoji v Československu, jenž vedl ke komunistickému puči, věděla vaše rodina díky přátelství s osobnostmi, jako byla popravená Milada Horáková či generál Heliodor Píka. Při vzpomínkách na tu dobu uvádíte: "Ostatní lidé v našem věku žili v docela jiném světě. Trvalo mi strašně dlouho, než jsem pochopila, že většina lidí skutečně neměla ponětí, co se chystá." Co je teď za vzestupem KSČM, když informace o její minulosti jsou už dostupné?
Bohužel společnost je nepoučitelná, pokud si sama něco neprožije. Obávám se, že to je velké nebezpečí kterékoli generace. Proto já mohu jedině sdělovat své zkušenosti, ale jsem si plně vědoma, že je nemohu předat. Opravdu bych si nepřála, aby si podobné věci musela prožít i vaše generace.
Je pro vás vůle voličů KSČM opodstatněním pro vznik koalice ČSSD a komunistů v Olomouckém kraji?
V mých očích není. Volební účast byla podprůměrná. Je velká chyba, že valná část lidí volit nešla. Mám ale dojem, že komunisté by k jakékoli moci neměli mít přístup.
Nepřemýšlíte teď, coby člověk, jemuž komunistický režim výrazně zasáhl do rodiny, o emigraci?
Za těchto okolností by to nemělo valný smysl. Je nutné až do konce ze své pozice dělat maximum pro to, aby se z našeho systému stala skutečná demokracie.
A vaše pozice je jaká? Snažit se předat ony zkušenosti?
Přesně tak.
Od 90. let jste se zapojila do snah o uznání třetího odboje. Jak se na vzestup KSČM dívají lidé, s nimiž jste při tom spolupracovala?
Buď jsou úplně konsternováni, protože neměli představu, že to i takto může dopadnout. Většinou jsou zděšeni a řeší to tím, že rezignují a třeba nejdou k volbám.
Žijete v Olomouci, máte k ní celoživotní vztah. Jaký tu máte pocit?
Olomouc má dosti bolševickou tradici, hlavně z padesátých let. Byl to bohatý kraj a možná právě proto tu byly sociální rozdíly. Takže bolševici zde měli snadnou práci. I teď se severní Morava až po střední k tomuto systému zřejmě přiklání.
A váš celkový dojem ze společnosti? Když například potkáte mladé lidi a slyšíte, o čem se baví...
To je různé, hlavně pociťuji bezradnost. Nastupující generace vše přijímají příliš pasivně. Lidé by měli být aktivnější a naučit se rozlišovat, co je správné a co je nějak pošpiněné. Vždyť jsou z rodin, které své zkušenosti mají.
Je podle vás možné, že komunistická strana někdy zmizí z české politické scény?
Teď po posledních volbách to vidím jako beznadějné. Tedy jestli společnost nezareaguje. Velkou roli v tom hraje materiální stránka.
Je pravda, jak nyní často zaznívá, že výsledek voleb je i trestem pro současnou vládu za úsporná opatření?
My jsme byli dobře situovaná středostavovská rodina. Nesmírně si ale vážím toho, že to bylo v naší rodině druhotné. Šlo to pak sice do extrémů, kdy rodiče byli ochotni i život položit... Byly to ohromné oběti, ale bez toho se společnost morálně nepohne. Je potřeba vsadit na spravedlnost a čest. Možná to zní idealisticky, ale my jsme v tom byli vychováni. Nelituji toho, i při těch obětech, jež naše rodina přinesla. Dodnes mám čisté svědomí. A měla jsem tu výsadu, že jsem se vždy pokládala za svobodného člověka. A to i v těch nejhorších chvílích, kdy jsem byla ve vězení. I s tím rizikem, zda člověk přežije, či ne.
