Loni bylo největší v historii země. Nezmění-li se i nadále nic, naše děti a vnuci se za dědictví předků pěkně poděkují. Symbolický první rok tisíciletí si budou připomínat jako čas, kdy země nebýt příjmů z privatizace - dosáhla evropského rekordu v poměru mezi výdělkem a útratou.
V běžném životě se zdánlivě nic neděje, dluhy nedluhy. Máme stabilní hospodářský růst i stabilní inflaci, zahraniční kapitál stále přichází, nezaměstnanost nestoupá. Ekonomika na tom není vůbec zle. Státní bankrot, s nímž se potýká vzdálená Argentina, nám nehrozí ani v nejčernějších snech.
Dluhy navíc nezpůsobila jen současná vláda svým nadměrným rozdáváním. Pouze očista bank spolykala desítky miliard a za jejich mizerné hospodaření Miloš Zeman jistě nemůže. Končící vláda je vinna jiným: za celou svou éru nijak nereformovala veřejné finance.
Zemi, přes zvyšující se dluhy, dnes chybějí peníze i na běžné hospodaření a z půjček dokážeme splácet jen úroky. A to ekonomika roste! Neustále bobtnající dluhy jsou jednou z největších hrozeb pro zdárný vývoj ekonomiky.
Nejenže stát bude mít čím dál míň peněz na penze, školy, silnice, soudce, policisty, protože úroky z půjček požerou čím dál větší část jeho rozpočtu. Jednoho krásného dne se po světě může nést i zvěst, že zemi dvouocasého lva je lepší nepůjčovat, a když, tak pouze na vysoký úrok.
Letošek je supervolebním rokem. Prezident v novoročním projevu nabídl několik "buď, anebo", podle nichž si budeme vybírat své poslance, senátory, vládu. Jedno z nejdůležitějších "buď, anebo" je však i zdraví veřejných financí.
Buď přijde vláda, která zastaví růst dluhu každého z nás. Anebo dalším generacím odkážeme sice zánovní pojízdný "mercedes", leč v závěti bude poznámka: Milé děti, je na dluh. Zaplaťte ho.
