To dělá doma tiše, kvůli svým budoucím voličům. O to hlasitěji bude na volebních mítincích bojovat za národní zájmy a s jistou dávkou populismu strašit tím, že se staneme provincií superunie. Určitě tím sklidí potlesk v mnoha českých městech.
To, co Klaus řekl v Evropském parlamentu, nejsou zločinecké názory, které by poškozovaly zájmy České republiky.
Předseda sněmovny a ODS má pouze jasně odlišit názory své a své strany od názorů větší části politické reprezentace. Pravdu má v tomto Miloš Zeman, který jej vyzval, aby příště mluvil sám za sebe. Naopak není na místě malovat Klause jako někoho, kdo (více než kdokoli jiný z českých politiků) poškozuje náš krásný obraz ve světě. Evropské demokracie jsou zvyklé na různost názorů, a to včetně výstřelků.
Naší cestě do unie nepomůže, když bude prezentována jako něco, o čem se nediskutuje, jako něco, co je oficiální a svatou záležitostí, kde je zastávání stejného názoru povinností vůči vlasti. Politici názorově blízcí prezidentovi tímto přístupem vytvářejí dojem, že chtějí Klausovi zacpat ústa. Výsledkem jejich politiky je opak: Klaus je o to více slyšet.
O unii se naopak musí diskutovat, má-li to být i naše unie, a ne "jejich" unie. A jestli je něco holý nesmysl, pak je to zaměňování maastrichtské smlouvy o EU s neposkvrněným početím. Z toho čiší fanatismus. Byla to volba jedné z možných cest evropské integrace. Václav Klaus přitom přeceňuje unifikaci v unii v tom smyslu, že by měla poškozovat naše národní zájmy.
Projekt EU předpokládá i uplatňování národních zájmů. Prostě i Klaus si zahrává s jistou dávkou ideologického fanatismu, když tvrdí, že současná podoba integračního procesu je antiliberální a zlá. To nic nemění na tom, že budoucí Evropa je opravdu věcí diskuse. V rámci politického realismu, s nímž mají všichni ideologicky myslící lidé chronické potíže.
Měli bychom se proto vyvarovat každého fanatismu. Poslední aféra kolem Klausova vystoupení v Bruselu byla přehlídkou fanatismu na obou stranách sporu. A to není dobrý začátek volební sezony.
