Změť socialistických staveb nad velkým parkovištěm přimpomíná nepodařené sídliště. Vše je jaksi sestrčeno k sobě, děsně neladné. Odbytá práce, dělaná z musu. Tak se dřou mužici na svého gosudara. Z betonu trčí dráty, jeho pláty se už teď začínají rozpadat.
Člověku napadá jediné: Ve jménu této země, zbořme ten hnus, zbořme ho hned, paněz ani námahy nelitujme!