Vědci pozorovali velryby hrbaté neboli keporkaky naposledy v úterý večer. Dvojice plavala v Sanfranciské zátoce asi 14 kilometrů severně od města.
Před provozem na řece je ochraňoval konvoj lodí. Po soumraku je ale přestal doprovázet a velryby zřejmě za tmy proklouzly ven na širé moře. Vědci se domnívají, že k tomu došlo v úterý v noci nebo ve středu časně ráno.
Po velrybách pro jistotu od středečního rána pátrala dvě plavidla. Kytovce však nezahlédla ani ona, ani posádky lodí plujících v zátoce.
Proč se velryby rozhodly vydat 145 kilometrů proti proudu řeky do vnitrozemí, už patrně nikdo nezjistí. Jejich cesta ale poprvé poskytla vědcům příležitost studovat tento druh z těsné blízkosti po nezvykle dlouhou dobu. - více zde
Bylo to také poprvé, co volně žijící kytovci prošli úspěšnou léčbou antibiotiky. Během své plavby po řece dvojice utrpěla zranění od lodních šroubů.
Tržné rány se ve sladké vodě nehojily, proto bylo nutné podat antibiotika, než se zvířata dostanou do slané vody. Díky tomu se také zpřesnily odhady, jak dlouho
mohou velryby přežít ve sladké vodě.
Informace, které vědci nashromáždili, zahrnují zvukové záznamy velrybích hlasů, zápisy jejich chování a vzorky tkání z velryby i mláděte.
"Všechny tyto věci je velmi těžké získat. Podařilo se nám zaplnit některá prázdná místa ve znalostech o velrybách hrbatých žijících ve volné přírodě," řekl Jim Oswald, mluvčí neziskového Střediska pro mořské savce, které je vědeckou i záchrannou organizací.
Kromě toho mohou vědcům získané zkušenosti pomoci vyřešit i další obdobné případy. Zbloudilé velryby totiž nejsou pro přímořské země žádnou výjimkou. Pozorovat je mohli třeba Poláci u Baltského moře (více zde) a záchranu keporkaků organizovali i Brazilci na pláži v Riu (více zde).
