Severokorejský voják přelezl tři ploty z ostnatého drátu, aniž si ho někdo na jedné z nejvíce střežených hranic světa všiml. Nakonec musel i dvakrát zaklepat na bránu jihokorejských kasáren, aby o sobě dal nějak vědět, popisuje zpravodajský server The International Herald Tribune.
Zprávy o dezerci prosákly na veřejnost tento týden poté, co se jihokorejští opoziční politici domáhali od vlády prezidenta I Mjong-baka vysvětlení, jak k podobnému bezpečnostnímu selhání mohlo dojít. Prezident poté nařídil disciplinární řízení s pohraničníky z dané oblasti.
Co kdyby to byl útočník?
Šokující podrobnosti o selhání pohraničníků, kteří si nevšimli
severokorejského uprchlíka, jsou pro jihokorejskou vládu nepochybně velkou ostudou.
Média i politici se ptají, co by se stalo, kdyby dotyčný nebyl dezertér, ale ozbrojenec s úmyslem provést útok. Mnoho Jihokorejců ovšem nad zprávami jen krčí rameny, protože několik desetiletí života vedle státu, s nímž jsou stále technicky vzato ve válce, je naučilo jistému fatalismu.
Navíc to není poprvé, co byla v posledních letech společná hranice překonaná. V roce 2009 proklouzl jihokorejský civilista kolem pohraničníků a pronikl do KLDR. A minulý měsíc utekl severokorejský civilista, když přeplaval řeku a protáhl se vojenským plotem přes hranici západně od Soulu.
Na jihokorejském pohraničním ostrově se ukrýval pět dní, aniž si ho někdo všiml, dokud ho ve svém skladišti nenašel místní vesničan. Muž prý byl úplně opilý a jen opakoval: "Jsem ze Severu."
Jednotlivec má šanci přejít
Tyto incidenty přispěly k všeobecnému přesvědčení - podporovanému během let průniky špionů z obou stran hranice - že jednotlivec odhodlaný přejít na druhou stranu má šanci. A to navzdory skutečnosti, že celá oblast je zaminovaná a střežená stovkami tisíc vojáků na obou stranách.
Severokorejský voják, jehož jméno, šarže ani motiv dezerce nebyly zveřejněny, překročil hranici ve východním úseku v noci z 2. října. Jihokorejská armáda jeho přeběhnutí nezveřejnila, dokud se na něj poslanci nezačali sami ptát tento týden během zasedání parlamentu. Armáda naopak okamžitě zveřejnila případ jiného severokorejského vojenského zběha, který překročil hranici v sobotu poté, co v KLDR zabil dva své důstojníky.
Jihokorejští pohraničníci ho zaznamenali a s pomocí tlampače vedli na svou stranu. Poté, co se do zpravodajství dostala informace o bezpečnostním selhání na hranici, jihokorejský ministr obrany Kim Kwan-džin se omluvil za "způsobené starosti lidem" a prezident I Mjong-bak nařídil "důkladné vyšetření a přísné důtky těm, kdo byli zodpovědní" za laxní dohled.
Raději přes ČínuDo Jižní Koreje prchají tisíce Severokorejců většinou přes Čínu. Je velmi vzácné, aby se nějaký Severokorejec, ať už voják nebo civilista, dostal přes mezikorejskou pozemní hranici, která se od západu na východ táhne v délce 160 kilometrů. Demilitarizované pásmo bylo vytvořeno na konci korejské války z let 1950 až 1953 poté, co skončila jen podpisem příměří, nikoli mírové dohody. |
Z temnoty do záře reflektorů
Severokorejský voják sloužící u jednotky asi 50 kilometrů od hranice se dostal na okraj čtyři kilometry širokého demilitarizovaného pásma dělícího obě země kolem osmé hodiny večerní místního času.
Pásmo na obou stranách v noci přitom střeží hlídky. Zatímco severokorejská strana je ponořená v temnotě, jižní sektor je zalitý světlem reflektorů, které mají hlídkujícím pohraničníkům pomoct zaznamenat případné vetřelce.
Navzdory této ochraně si nikdo nevšiml, jak severokorejský dezertér leze přes vysoké ploty zakončené kotouči ostnatého drátu. Hodinu před půlnocí zaklepal na dveře jihokorejské pohraniční stráže. Když nikdo nereagoval, popošel k nedalekým kasárnám a znovu zaklepal. Tady už mu jihokorejští vojáci otevřeli a on se jim vzdal.
Jedna z nejstřeženějších hranic světa
