Z celkového počtu přímo placených státních zaměstnanců (450 000) to není ani deset procent. Vzhledem k tomu, že doposud nikdo nesnižoval nic, je těch deset procent hodně. Špidlova vláda by mohla vstoupit do dějin české úspornosti. Pokud její záměr dopadne, jak dopadnout má.
Záměr je o něco lehčí, než se zdá. 13 000 propuštěných jsou "mrtvé duše", tedy pracovní místa sice naplánovaná, ale neobsazená lidmi. O místo jich tedy nepřijde 30 000, ale jen 16 000.
A z druhého konce: košile ústředních orgánů je vládě bližší než kabát vzdálenějších příspěvkových institucí. Ty (většinou kulturní) propustí 15 900 duší, ústřední orgány (ministerstva) jen 13 100. To už zní úřednickým uším o něco veseleji.
Zkušenosti říkají, že každému zhubnutí se úřady umějí bránit s inteligencí vyšší, než má ten, kdo jim pouští žilou. Výsledek pak bývá kormutlivý: dvacet propustíte, třicet vám odkudsi naskáče zpět. Spojte dva úřady v jeden: pracovníků bude najednou o dvacet víc. Kde se vzali? Zrušte dvě ministerstva. V úřadech, které se zrušením nesouvisí, náhle stoupne počet pracovníků.
Státní organismus je kypící těleso, jehož hlavním smyslem je kynout. A s ním se střetne Špidlův záměr. Časem se může rozplynout v nekonečné spletitosti úředního soustrojí.
Vláda jde proti svým předvolebním plánům. Zdá se, že řeč státní kasy je silnější než její ideály bratrství. Špidlu za tento první krok pochvalme. Dokud je čas. Druhý už asi neudělá.
