Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Zážitek s Věčnou pomíjivosti v poničeném litoměřickém kostele

  9:04aktualizováno  9:04
Na první pohled, když se k němu blížíte Jezuitskou ulicí v Litoměřicích, vyhlíží bývalý jezuitský kostel Zvěstování Panny Marie zachovale. O fasádu bylo v minulých letech nějak postaráno.

Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích; Hana Purkrábková (1936): Osoby sedící, 2007-2008, šamotová hlína a staré židle - Lotoměřice | foto: Josef Chuchma, Kavárna

Ale interiér tohoto odsvěceného kostela je němým svědectvím o lidech, kteří nejenže ztratili Boha, ale ještě se k tomu hrdě hlásili - oltářní sochy jsou omlácené, jednomu z andělů chybí ruka a z hlavy mu zbylo pouze torzo tváře, velký nástěnný obraz je na mnoha místech proražen a potrhán, pohledy do pootevřených dveří pod střechou, jimiž lze zahlédnout krovy, jsou skličující - nic než rozpad...

Nicméně je třeba říct, že tato devastace není dílem nynějších let, nýbrž výsledkem buranství desetiletí dávnějších. Již bezmála dvě desetiletí se v odsvěceném chrámu konají výstavy a setkání. Nynější expozice se jmenuje Věčná pomíjivost a s interiérem kostela Zvěstování Panny Marie souzní nejen titulem, ale i náplní. O tu se koncepcí a výběrem exponátů postaral v Česku působící kurátor britského původu Richard Drury (1967). Vybíral díla od členů Umělecké besedy (UB), volného sdružení výtvarníků (ale nejen jich), které existuje od roku 1863, ovšem s průrvami danými politikou, ač UB o ni primárně nikdy nešlo - po přidušení v padesátých letech minulého století byla Umělecká beseda roku 1972 úplně zrušena. O osmnáct let později, jakmile se naskytla možnost, činnost obnovila a dnes svoji existenci dává na vědomí právě a především občasnými výstavami.

Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích; Celkové pohledy na výstavu

Drobná rehabilitace Olbrama Zoubka

K účasti na akci v litoměřickém chrámu však Richard Drury kromě třiceti členů Výtvarného odboru Umělecké besedy přizval i osm dalších tvůrců, stojících mimo ni. Účel jejich hostování je zřejmý: kurátor chtěl s prostorem chrámu vést dialog tak, jak nejlépe uměl, a získal-li dojem, že určité dílo, o jehož existenci a dostupnosti věděl, by se do konceptu výstavy hodilo, "vypůjčil" si je. Zamýšlel vyjádřit "kontemplativní vědomí o zranitelnosti a nestálosti, které spolu tvoří nejhlubší základ přírody i lidského života v jejich 'věčné pomíjivosti'". Taková slova mohou znít poněkud nadneseně či abstraktně, ale v chrámu samotném se zhmotňují zcela organicky a uvěřitelně; anebo ještě jinak: nemusíte nutně znát kurátorova slova, visící u vchodu do výstavy, a přesto v kostele dobře vnímáte, že tady "o něco jde". Litoměřická Věčná pomíjivost je z těch šťastných sestav, jichž se účastní i autoři, kteří v uměleckém světě až tolik neznamenají, ale díky kurátorově citu se "svezou" s tvůrci nespornějšími a s nosností konceptu. Výsledkem je jedinečné setkání a radost, že výstava "hraje".

Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích; Olbram Zoubek: Z tohoto a druhého břehu, 1991-1992, osinkocement

O výstavě

Umělecká beseda - Věčná pomíjivost.

Koncepce a výběr exponátů Richard Drury, kurátor za SGVU Jan Štíbr, realizace Josef Koupý a Alena Beránková. Otevřeno denně kromě pondělí od 11 do 17 hodin v prostorách bývalého jezuitského kostela Zvěstování Panny Marie v Litoměřicích; výstava trvá do 27. září 2009.

Kostel Zvěstování Panny Marie je mohutná a ve své obnaženosti a ve zpřístupnění prostor, do nichž se v běžně fungujícím kostele nedostanete (zde například můžete vystoupat na kazatelnu), i členitá stavba. Drury využil ploch a "zákoutí" u postranních oltářů, vedle hlavního oltáře, na kůru, na ochozech, na chodbách i všude možně jinde. Každému dílu nebo každému autorovi (je-li zastoupen více exponáty) citlivě našel jeho místo. Z rozměrných artefaktů, ať stojících nebo závěsných, učinil "nové" dominanty lodě chrámu, neboť vyrabované oltáře v odsvěceném stánku ztrácejí duchovní energii. Vše zde slouží celku, aniž jsou tvůrčí individuality potlačeny - u takových jmen jako Jitka Válová, Karel Pauzer, Hana Purkrábková, Jaroslav Šerých či Olbram Zoubek to ani nejde. A zrovna u posledního jmenovaného nutí Věčná pomíjivost přičinit poznámku. Zoubek se v devadesátých letech stal sochařem svým způsobem oficiálním a "bankovním", jeho soch se ve veřejných prostorech objevilo přespříliš, napětí jeho napínaných plastik-figur polevilo, v zakázkové mnohosti se rozmělnilo až do dekorativnosti. Avšak proti sobě na ochoze, přes šířku litoměřického chrámu, instalované trojice dopředu nakloněných figur z let 1991/1992 (Z tohoto a z druhého břehu) působí naléhavě, jakoby ve fatálním ohrožení spolu komunikují a tím připomínají, že určitá Zoubkovo díla i nadále dokážou vyzařovat étos i fátum lidské situace.

Petr Stranický (nar. 1975): Náruč; dřevo, 1995/96

V galeriích "to" netepe

Před necelými dvěma měsíci jsem na tomto místě psal o povedené kolektivní výstavě Čtrnáct S v pražském centru současného umění DOX.

Sestava Richarda Druryho není tak vzájemně vyladěná i divácky dráždivá a výrazově rozrůzněná, jako byla kolekce Čtrnáct S, což je ovšem mimo jiné dáno i chrámovým prostředím. Avšak v jednom podstatném momentu se obě expozice protínají: totiž v nepřímém poukázání na to, že umění se v jeho nejvlastnějším smyslu asi lépe daří mimo specializované a ve všech směrech již zajištěné galerie, v nichž se díla vesměs jen ukazují, avšak vlastně nežijí. Galerie, to jsou jen jakési dětské domovy, náhradní příbytky. Kdežto takzvané nestandardní prostory, například "vybydlený" chrám, často učiní umění přirozenější součástí života, "náhle" obrazy, sochy či fotografie dokážou být divákovi důvěrnějšími společníky. V aktuální tuzemské situaci současného výtvarného umění, situaci bohužel aktuální již dlouhá léta, kdy návštěvnost je setrvale slabá a pozornost médií vůči výtvarnému umění velice chladná, jsou výstavy typu Věčná pomíjivost dvojnásob důležité.

Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích; Karel Pauzer (1935): Společenství, 2006-2009, kewramika, ocel, laminát, barvy

Místo, které hodně zažilo

Na místě jezuitské koleje s kostelem Zvěstování Panny Marie v Litoměřicích se předtím nacházel křižovnický špitál, vzniklý v polovině 13. století u kostela Panny Marie. Ten byl zřejmě součástí dvorce později blahoslaveného Hroznaty v předpolí pozdějšího královského města. Od husitských válek kostel i špitál spravovalo město, po roce 1549 zde sídlila latinská škola.

Po příchodu jezuitů do Litoměřic roku 1629 jim starý kostel a škola posloužily za provizorní působiště. Po skončení třicetileté války (1648) a shromáždění potřebných prostředků začali jezuité roku 1649 přestavovat gymnázium, roku 1654 stavět kolej a od roku 1701 nový kostel, nejmohutnější litoměřickou barokní novostavbu se dvěma věžemi v průčelí; v interiéru chrámu se nacházejí monumentální fresky připisované J. Hiebelovi. Prvním stavitelem litoměřického svatostánku byl Giulio Broggio (1648-1703), ve stavbě pak pokračoval jeho syn Octavio (Oktavian) Broggio (1670-1742); stavba byla dokončena v roce 1731.

Stavební aktivita v areálu ovšem skončila až roku 1770, a to dostavbou jižní části koleje na místě roku 1759 strženého starého kostela. Po zrušení Tovaryšstva Ježíšova roku 1773 areál sloužil různým účelům, v letech 1810–1950 zde sídlil seminář. Po poškození při bezdůvodném sovětském bombardování 8. května 1945 zanikla (roku 1947) budova gymnázia. V koleji se usídlila strojně početní stanice ČSD, kostel sloužil jako dílny zdejší galerie. Stavby prošly opravami v 80. a 90. letech 20. století, kostel je dnes přístupný, v koleji sídlí kanceláře stavební firmy.
(zdroj: www.hrady.cz)

Vystavující umělci

Vojtěch Aubrecht (1976)
Pavla Aubrechtová (1946)
Věra Boudníková-Špánová (1946)
Marie Filippovová (1938)
Vladimír Gebauer (1946)
Eduard Halberštát (1937)
Jan Hendrych (1936)
Jan Hladík (1927)
Jenny Hladíková (1930)
František Hodonský (1945)
Jiří Kačer (1952)
Mirek Kaufman (1963)
Svatopluk Klimeš (1944)
Richard Konvička (1957)
Romana Králová (1958)
Adéla Matasová (1940)
Ivan Ouhel (1945)
Miroslav Pacner (1938)
Karel Pauzer (1936)
Hana Purkrábková (1936)
Šárka Radová (1949)
Renáta Rozsívalová (1946)
Dalibor Smutný (1964)
Jaroslav Šerých (1928)
Jitka Štenclová (1952)
Petr Štěpán (1953)
Jitka Válová (1922)
Daniela Vinopalová-Vodáková (1928)
Jiří Voves (1945)
Olbram Zoubek (1926)

hosté:
Radek Andrle (1976)
Lubomír Fuxa (1950)
Patrik Hábl (1975)
Jaroslav Hovadík (1935)
Jiří Novák (1922)
Kirill Postovit (1964)
Aleš Růžička (1977)
Petr Stanický (1975)

Autor: Kavárna


ZPRÁVY: Tisíce lidí si připomněly Sametovou revoluci, někteří politici se dočkali pískotu



Hlavní zprávy

Nejčtenější

Právníci přechytračili soud. Vyhýbali se mu až do promlčení činu

Obžalovaní Karel Hnilica a Lenka Hnilicová na snímku z prosince 2012

Manželský pár advokátů Hnilicových názorně demonstroval, jak je v Česku možné se vyhnout trestu od soudu. Byť jde o...

Ve věku 39 let zemřel veterán Mevald vyznamenaný za službu v Afghánistánu

Prezident Miloš Zeman a český voják Jaroslav Mevald při slavnostním udílení...

Ve věku 39 let zemřel v pátek náhle český veterán Jaroslav Mevald zraněný v roce 2014 v Afghánistánu. Za hrdinství,...



Babiš: Jsem zklamaný hlavně z Pirátů, předčasné volby jsou nesmysl

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš během rozhovoru pro MF DNES. (8. listopadu 2017)

Až sestavíme vládu, půjdeme jednat s každým a začneme u ODS, říká šéf ANO Andrej Babiš. Osloví všechny strany, přestože...

Postoj Pirátů ke kandidátovi ANO se mění. Kvůli SPD a komunistům

Vedení Pirátů komentuje povolební vyjednávání. (31. 10. 2017)

Piráti budou o víkendu znovu hlasovat o tom, zda mají na šéfa Sněmovny podpořit kandidáta ANO Radka Vondráčka, a to...

Dopravní podnik testuje gumové bodáky, mají zastavit přebíhače kolejí

Na tramvajové zastávce v Braníku dopravní podnik testuje zábrany v kolejišti...

Pražský dopravní podnik zkouší na jedné z tramvajových zastávek v Braníku gumové zábrany ve tvaru malých bodáků. Mají...

Další z rubriky

Příloha MF DNES Kavárna se vrací, vychází ve velkém formátu

Titulní strana přílohy MF DNES Kavárna v nové podobě. 7. září 2013.

Po prázdninové přestávce se vrací tradiční příloha Kavárna do sobotního vydání deníku MF DNES. Příloha zabývající se...

ZÁPISNÍK: Troubové a hněv. ČSSD, ani Zeman nechápou míru vzteku v zemi

Sjezd ČSSD v Brně - (zleva) brněnský primátor Roman Onderka, jihomoravský hejtman a kandidát na předsedu ČSSD Michal Hašek a Zdeněk Škromach (18. března 2011)

Soutěž o nejpitomější výmluvu v sociální demokracii. Podlehl Zeman přesvědčení o neomylnosti? Babiš jde nahoru. To jsou...

ZÁPISNÍK: České sebebičování. Přijali jsme Mnichov a vůbec

Edvard Beneš před svou vilou

Obama přestal kouřit kvůli své ženě a lidem chybí nadhled. Říkáme, že jsme nejhorší a že se Beneš v roce 1938 choval...

Bentley Bentayga 6,0 Bentayga W12 First...
Bentley Bentayga 6,0 Bentayga W12 First...

r.v. 2016, naj. 210 km, benzín, 1. majitel
9 075 000 Kč (s DPH)



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.