Žvýkačky by sice kvůli dani byly dražší, ale peníze vybrané na dani by se daly použít na čištění měst.
I když D'Agata nemá moc šancí na úspěch, není to jen nápad, který se zrodil uprostřed léta pod žhavým sluncem. Problém se žvýkačkami řeší i berlínský starosta Klaus Wowereit, rozčilený stavem nedávno vydlážděného náměstí Alexanderplatz. Na padesát tisíc žulových kostek připadá nejméně tolik vyplivnutých žvýkaček.
Nakonec to bude řešit podobně jako pražští radní. Tedy pokutami. V Praze od července může člověk přistižený při odhození žvýkačky zaplatit tisíc korun.
Ovšem v přečistotném Singapuru za totéž hrozí i vězení. Tam však zlu předcházejí. Žvýkačky zakázali nejen žvýkat, ale i prodávat. O zavedení desetiprocentní "ekodaně" na žvýkačky se před pěti lety pokoušela i irská vláda. Balení by podražilo v přepočtu asi o korunu padesát. Ale nevyšlo to.
A v Česku? Ministerstvo financí zatím o podobné "žvýkačkové dani" neuvažuje.
Irové nakonec s obřím výrobcem Wrigley dospěli ke kompromisu. Přispěl jim dvěma miliony eur na výchovnou kampaň, která chtěla dosáhnout toho, aby lidé žvýkačkami tolik neznečišťovali okolí.
"Za odpadky na ulici může nezodpovědná menšina lidí," připomíná Christopher Perille, mluvčí amerického Wrigley v odpovědi pro MF DNES. "Daň uvalená na žvýkačky může být kontraproduktivní. Lidé si budou myslet, že už si úklid předplatili," říká zástupce jednoho z nejznámějších výrobců žvýkaček na světě.
Wrigley, výrobce značek Orbit nebo Airwawes, prodává žvýkačky už od roku 1892 a ve většině zmíněných zemí má 90procentní podíl na trhu. Čili devět z deseti prodaných žvýkaček pochází z jeho továren.
"Neslyšel jsem o žádné zemi, kde by byla zavedena nějaká speciální daň na žvýkačky, a ani k tomu nevidíme důvod," popisuje mluvčí české odbočky Wrigley Petr Bednář. "Je na každém z nás, co udělá s použitou žvýkačkou či obalem a je základem slušného chování hodit ji do odpadkového koše, stejně jako to děláme například s dřívkem od nanuku či obalem od čokolády," dodává.
Jenže dřívko od nanuku se brzy v přírodě rozloží. Wrigley se roky věnovala výzkumu za pět milionů liber, ale hmotu, která by se v přírodě rozpadla, nenašla. Přitom první žvýkačky byly přírodní, z pryskyřice.
Před rokem našel jeden britský vědec ve Finsku zatím nejstarší žvýkačku na světě, starou 5 000 let. Žvýkali i Mayové, a to šťávu z gumovníků a indiáni v Americe mízu ze smrku. Od nich se to naučili i nově příchozí. Sbírali ztvrdlou pryskyřici a přidávali do ní včelí vosk na "takové to domácí žvýkání".
Prodávat se začala americká guma až v polovině 19. století. Při masové výrobě však už přírodní zdroje nestačily a žvýkací guma se vyrábí uměle. Vždyť jen v Česku si lidé za rok koupí přes dva tisíce tun žvýkaček za 1,4 miliardy korun.
Žvýkačkový summit
Městům tak nezbývá než stále najímat čističe, kteří mechanickými kartáči nebo párou vyčistí místa, jež jsou moc na očích. Vstupy do obchodů, restaurací, památek. V Británii se před třemi lety sešli starostové větších měst na takzvaném žvýkačkovém summitu.
Volali nejen po zvláštní dani a výzkumu, ale i nápisu na obalu, který by vyzýval k odhození do koše. "Jestli dokážeme dostat člověka na Měsíc, jsem si jistý, že najdeme i způsob, jak vyrobit žvýkací gumu, která se rozpadne," řekl tehdy BBC člen londýnského zastupitelstva Mike Tuffrey.
Do britské centrály Wrigley potom starostové poslali velkou pohlednici s detailem flekatě "vydlážděného" náměstí u královského paláce a namísto typického vzkazu "Škoda, že tu nejste s námi" se podepsali pod tvrdou větu "Drahý Wrigley, kéž byste tu nebyli".
Londýn utrácí miliony ročně na vyčištění turistických míst a nástupišť metra. Přihodit daň na žvýkačky se však ani v Británii nepodařilo. Stejně jako v Irsku se úřady s Wrigley nakonec domluvily na financování výchovné kampaně.
Kolem čištění se rozjel i minibyznys. V některých českých restauracích mají na stole papírky svázané do miniaturních bloků, do kterých se žvýkačka zabalí. Byznys spočívá v tom, že firmy, které mají zájem, si nechají vytisknout na papírky svá reklamní loga.
